Vlak bol plný, študentov aj tých, čo si našli v Prahe lepšie pracovné alebo životné podmienky, cestovali domov. Našťastie som si miestenku kúpil ešte doobeda. Uvedomil som si, že som sa celý týždeň neozval Andrei. Nebolo to až tak neobvyklé, naše vzájomné návštevy boli oveľa redšie, ako pred konferenciou v Tatrách. Nič som jej nevysvetľoval, ale ani sa mňa na nič nepýtala. Možno už mala rozbehnutý nový vzťah. A vlastne by som tomu bol rád. Ozvem sa jej až v pondelok z práce.
Zo stanice som si zobral taxi, nechcelo sa mi naháňať posledné spoje. Bol som unavený.
Zabudol som pri odchode zamknúť? Dvere boli len zabuchnuté. Na predsieni som zbadal kabát, jednoznačne Andrei. Mala moje kľúče, ale používala ich, len keď odo mňa odchádzala neskôr ako ja do práce. Stúpol mi tlak v obave, čo bude nasledovať. Výčitky, plač, vyhrážky…. Bolo ticho. V obývačke ani kuchyni nebola, pozrel som do spálne. Zobudil som ju, trošku dezorientovane pozerala z pod paplóna.
„To si ty? Nečakal som, že sa dnes vrátiš. Ale som rada. A prepáč, že som sa tu bez opýtania nasťahovala. Chcela som ťa prekvapiť. Dúfam príjemne.“ zasmiala sa.
„Ale ozajstný dôvod je prerábka môjho bytu. Kúpeľne, kuchyne, dlážky v obývačke. Nedá sa tam teraz bývať.“
„Samozrejme mi to nevadí, som rád.“ Či naozaj alebo som klamal, som sám nevedel.
“Mám vstať a urobiť ti niečo k jedlu?“ opýtala sa.
„Nie, ďakujem. Len sa niečoho napijem a idem spať.“
Zas ostalo bez otázky aj odpovede, kde som bol.
Dal som sa do poriadku, vybral čistú pyžamu a ľahol k Andrei. Obrátila sa sa ku mne, ucítil som jej teplé telo a príjemnú vôňu. Schytala to aj za Jarku.
24
Andrea u mňa bývala do piatku, ale moc sme sa nevideli. Mala dve nočné. Ja som sa jeden večer zdržal na oslave narodenín kolegu, ďalší večer som išiel na skúšku hudobnej skupiny.
Ozval sa mi Richard, kapelmajster, organizátor a manažér nášho muzikantského zoskupenia. Nebolo profesionálne, ale niektorí členovia mali konzervatórium a živili sa hudbou, samozrejme mimo našu kapelu. Hrali sme pre radosť, občas Richard zohnal nejaké vystúpenie na firemných oslavách, letných slávnostiach, študentských internátoch… V repertoári sme mali jazzové štandardy, tiež staršie veci z obdobia hot jazzu, swing a blues veci, ale aj pop.
„Ahoj, že ťa aj vidíme. V poslednom čase sa moc neukazuješ. Ale máme problém. Fero teraz zaskakuje u Broma, ide s Valovičom na nejakú zahraničnú šňúru. Potrebujeme ťa“.
Začali sme hrať staršie veci, ale z mojej strany to nebolo ono, aj keď som zopár dní poctivo cvičil. Poctivo vzhľadom na mojich susedov. Tichou dohodou mi tolerovali hranie do devätnástej, pokiaľ nezačínajú televízne noviny a ďalšie programy. Ale málokedy som sa dostal domov pred sedemnástou. A čakali ma aj iné povinnosti.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.