Na osemnástu hodinu sme dohodnutí s Petrom, že k nemu dôjdem. Adresu som poznal. Bolo to ďaleko, na okraji Prahy. Ale našiel som rýchle spojenie metrom a potom autobusom, ktorý mal zastávku len niekoľko desiatok metrov od jeho domu.
Podarilo sa mi takmer presne v dohodnutú hodinu stáť pred bránkou. Bola to vilka architektonicky asi ešte z prvej republiky, zachovalá a dobre udržovaná, aspoň čo sa dalo vidieť pri pouličnom osvetlení.
Zazvonil som a takmer okamžite sa otvorili dvere a Petr išiel k bránke. Už mňa podľa všetkého čakal.
„Vitej u nás“ vystrel ruky na objatie.
„Vitajte a zaraďte sa“ parodoval som hlášku z predstavenia Radošinského naivného divadla.
Petr neporozumel, ale zdalo sa mi zbytočné teraz mu vysvetľovať, prečo som to povedal. Objali sme sa a nasledoval som ho do domu. V hale nás čakala Petrova žena. Bol to typ, ktorý Vás neoslní krásou. Ale stačí, keď prehovorí, usmeje sa, odrazu máte pred sebou pôvabnú a zaujímavú ženu.
„Konečně vás poznávám, ale poslouchám o vás už hodně dlouho, vlastně co jsem s Petrem.“
Usadili mňa v malej jedálni prepojenej s kuchyňou a podla naaranžovaného stola som mohol očakávať niektorý z kulinárskych zázrakov pani domu. A naozaj tak bolo. Vôbec som nemusel len zo slušnosti chváliť jedlo, lebo bolo vynikajúce a slova chvály sa natískali samé. Závitky z hovädzej sviečkovice v omáčke, ktorej vôňa vyvolávala Pavlovov reflex, s malými zemiakovými knedľami. Zákusok dozaista tiež domáci výtvor, bol by ozdobou aj vychýrenej cukrárne. Večere sa zúčastnili ich synovia, s malým vekovým rozdielom okolo desiatich rokov. Spôsobne sa pozdravili a Petr ich predstavil. Večeru zjedli oveľa rýchlejšie ako my a vytratili sa.
Po večeri sme sa presunuli do obývacej miestnosti a v pohodlných kreslách sa konečne dostali k rozhovoru. Na stole bolo pripravené drobné pečivo a jednohubky.
„Co budeme pít?“ opýtal sa Petr. „Víno, pivo, koňak…. Chtěl jsem koupit borovičku s hořcem, občas ji v obchodech vidím, ale právě teď ji neměli. Asi by byla na naše setkání nejpříhodnější.“
„Víš, že já jsem všepijec. Myslím, že by měla vybrat paní, ať si připijeme všichni.“ obrátil som sa k Petrovej manželke.
„Jana pije víno. A máme dobré, moravské“ rozhodol za ňu Petr a išiel niekde mimo, asi do pivnice, lebo bol preč dlhšie.
Mlčali sme, nebolo na čo rozhovor naviazať.
Petr nalial biele víno, podľa sladkej chuti a vône asi odrodu Pálava. Som skôr za suché vína a ešte radšej by som si dal dobrý koňak, ale spôsobne som víno pochválil. Ani nebolo čo haniť, bolo kvalitné, podľa fľaše výber zo značkového vinárstva.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.