Vŕtalo mi hlavou, čo chcela mama svojou poznámkou povedať. Nebola ešte tak stará a mala prehľad, ako to dnes chodí a koľko párov žije spolu nezosobášených. A nemali sme dvadsať. Nepohodlie v tom nebolo, posteľ bola rozťahovacia. Že by narážka na svadbu, po ktorej už bude spoločné spanie v poriadku?
Druhý deň som už s rodičmi v aute išiel k domu Petrovických. Naši auto nemali, musel som svojim. Jarku s mamou odvezie jej otec. Do jedného auta by sme sa nepomestili. Bolo mi to ľúto, dal by som si dobrého čapovaného Radegasta.
Moje predstavy, ako prebehne vzájomné predstavovanie počas prípitku v reštaurácii, nevyšli. Bolo by nezdvorilé, keby naši s auta len pozerali, ako nastupuje do auta druhý rodičovský pár. Podávanie rúk, úsmevy, čudovanie: „Vždyť Vás znám ze samoobsluhy, vídáme vás, když jdete okolo…“ a konečne sme vyrazili. Ja prvý, mal som akú takú predstavu, ako sa tam dostaneme.
Mali sme s Jarkou šťastie, že máme rodičov z jedného kraja. Už ostravský dialekt je zbližoval, rozprúdila sa družná zábava, ktorá bola čím ďalej viac o mne a Jarke. Nakoniec sa mama Jarky Olga opýtala priamo: „Když jste zorganizovali toto příjemné posezení, mysleli jsme, že nás překvapíte ohlášením zásnub.“
„Já jsem z mé strany s Jarkou zasnoubený už dvacet pět let, jen ona o tom neví“. Otočil som odpoveď na žart, ale dodal vážne: „Pokud Jarmila souhlasí, klidně to jako zásnuby můžete brát, prstýnky budou dodatečně.“ Jarka mňa pobozkala na tvár. „Ale musíme řešit vážný problém, kde spolu budeme. Docházení mezi Bratislavou a Prahou nemůže trvat věčně, není to normální partnerský život. Ještě jsme to s Jarkou neprobrali. Bude to vážné rozhodnutí s dopadem na naše zaměstnání, bydlení a možná ještě další věci.“
„Když máte problém vybrat si Bratislavu nebo Prahu, vraťte se domů. My máme v baráku dost místa, měli byste pro sebe samostatný dvoupokojový byt.“ navrhovala celkom vážne s rozžiarenými očami Olga.
„Děkuji za snahu pomoct. Při rozhodování mezi Prahou a Bratislavou bude muset řešit zaměstnání jen jeden, tady oba. A pokud vím, momentálně to s pracovním trhem na Ostravsku nevypadá nejlíp. Ale možná bys přivítala být doma?“ obrátil som sa na Jarku.
„Kdyby šlo jen o bydlení, tak samozřejmě. Ale souhlasím s tebou, že by to bylo to nejkomplikovanější řešení.“
Odrazu bolo zrejmé, že naše dôležité rozhodnutie, ktorému sme sa doteraz vyhýbali, bude treba doriešiť tu. Radšej by som o tom hovoril s Jarkou v súkromí, v príjemnej atmosfére pražského bytu s pohárom dobrého vína, ale rodičia čakali, k akému výsledku dospejeme.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.