„Půjde ten, kdo víc touží po společném životě a nestačí mu jen víkendy. Kdo bez toho druhého už nemůže být.“ začal som.
„To je vydírání.“ hnevala sa Jarka. „Myslím, že to chce víc informací. Kdo snadněji sežene v současnosti už v cizině práci, která ho bude bavit a nepůjde s výdělkem o moc dolů, kdo má vhodnější byt na společné bydlení a ještě další faktory.“ Rozpustilo pridala: „Já jsem neměla erotické sny na Jamském plese, ani jsem tam ještě nebyla.“ Ostatní u stola samozrejme nevedeli, čo ta posledná veta znamená.
„Rozhodnutí je jednoduché“ povedal som a nechal dlhšiu dramatickú pomlku. „Myslím, že nebudu mít problém sehnat v Praze práci. Mám dobré vztahy s firmami s pražským sídlem, několikrát naznačovali, zda bych nechtěl za ně kopat. Umím česky slovem i písmem. Mám i české občanství. Byt má Jarka luxusní a pohodlný pro víc jak dva, necháme si i bratislavský byt. Prahu považuji za nejkrásnější město na světě a to jsem jich už viděl dost, budu šťastný moct v něm žít.“ ukončil som a pobozkal prekvapenú Jarku. „ Samozřejmě musím ještě dostat tvůj souhlas, zda mě chceš mít nastálo ve svém království. A k tvé poznámce: Navštívit společně Tatry a Jamské pleso plánuji v červnu, rok po tom osudném snu.“
Povedal som pravdivé argumenty, len to zamestnanie nebude také jednoduché. Známych v oblasti businessu, ktorým sa zaoberám, v Prahe mám, ale nikdy sme sa naozaj vážne nebavili o tom, že by som mohol u nich pracovať.
Jarka mi udelila súhlas zmeniť víkendový pobyt za trvalý, smiali sme sa. Potom na mňa pozrela a pošuškala mi: „Můžeš si dát pivo, zpět budu řídit já. Připila jsem si jen symbolicky.“ Ako dlhoročná manželka, už mi vedela čítať myšlienky.
36
Zvyšok veľkonočných sviatkov sme striedavo boli u jej a mojich rodičov, so spaním každý doma, navštevovali sme miesta nášho detstva a mladosti. Chodili sme okolo riečky Lučina, ukazoval som jej, kde sme sa s bratom chodili kúpať. Aj keď sa to neľahko identifikovalo, lebo meandrujúci tok si robil nové zátočiny, hlbiny a plytčiny. Jarka tento krásny kút v bezprostrednej blízkosti mesta takmer vôbec nepoznala.
Veľkonočný pondelok sme navštívili brata Milana. Býval s rodinou v byte, kde sme spolu vyrastali. Priestranný štvorizbový byt v staršej časti mesta, pokiaľ sa dá hovoriť o staršej časti v meste, ktoré mestské práva získalo v roku 1955. Toto do dnes jadro mesta bolo postavené v štýle socialistického realizmu, kritizovaným a architektonicky zatracovaným. Výstavba bola ešte tehlová, domy tvorili ulice, námestia, dvory, parky, všetko tak, ako majú mestá, ktoré sa vyvíjali po stáročia. Kontrast k neskoršej výstavbe panelových domov, uniformných, v radoch ako baráky v lágroch. Fasády boli zdobené motívmi juhočeskej renesancie, ktoré celkový vzhľad oživovali a žiaľ, pri opravách sa nie dôsledne obnovujú.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.