Byt bol rekonštruovaný a novo zariadený, ale i tak sa mi vybavovali spomienky na detstvo a stredoškolské roky.
Brat sa ženil až po tridsiatke a navyše si zobral o takmer desať rokov mladšiu ženu. Peknú, ale stále ešte skôr dievča ako žena. Diškurovali spolu s Jarkou na diváne a na mňa pôsobili ako obraz nádhernej kráľovnej a jej pochabej komornej.
Sedemročný Igor ženy vyšibal, pridali sme sa aj my s Milanom a nakoniec aj trojročná Eliška, ktorá nás s korbáčom ponaháňala všetkých. Ostravský „šmigrust“ nemôže skončiť nasucho, zas zostala povinnosť šoférovať na Jarke. Ešte sme si s bratom sľúbili, že sa musíme vídať častejšie.
V utorok ráno sme odchádzali. Prvý raz som si viezol svoju vyvolenú domov do Bratislavy. Doteraz sa k víkendovému výletu do môjho mesta nedostala. Ale aký môj domov a moje mesto, keď som už verejne vyhlásil, že sa presťahujem do Prahy.
Môj byt bol v Karlovej Vsi, v novostavbe, slušne zariadený, nemal som sa za čo hanbiť. Na rozdiel od bytu Jarky bol v dome priestranný výťah, vstupná hala a chodbička pred bytom boli čisté a udržiavané.
Aj keď sme v Prahe aspoň cez víkendy žili ako manželia, do môjho bytu vstupovala nerozhodne, ako by s bázňou a dokonca studom. Ešte v kabátoch sme sa objali a pobozkali, ale potom som jej dal čas sa spamätať, poobzerať, udomácniť. Budeme spolu ešte dva dni. Nemohla zostať celý týždeň, musí aspoň v piatok prísť do práce. Aj ja som si vybavil také isté voľno. K nevôli Tona, ktorý potreboval zastúpiť na stredajšej porade na ministerstve. Dosť som už toho za neho porobil, teraz mi musí prepáčiť.
Jarmila prechádzala bytom, skončila v kuchyni. Pozerala, či z obsahu chladničky bude schopná niečo pripraviť.
„Mám něco nabalené z domu a viděl jsem, že i ty se musíš bránit, aby ti nenabalili další velkou tašku. V ledničce je také toho dost, v mrazničce chleba a pečivo. Dnes budeme odpočívat, nikam se nehneme, zítra vyrazíme do města a někde se najíme.“
Jarmila urobila ešte jeden kontrolný okruh po byte a potom jej to nedalo. „Pyžamo na posteli, dámsky župan, to si tu která nechala?“
Zas žiarlivý tón, ktorý mi robil dobre. „A ještě papučky, kartáček na zuby, hřebeny a kosmetika, kterou používáš. Všechno je připravené pro tebe. Na oblečení jsem nechal raději visačky, abys viděla, že je nové. Čekal jsem, že mi nebudeš věřit. Vždyť jsem se ti se se vším o mých minulých vztazích svěřil, tak si nebudu hrát na svatého a tvrdit, že tu nikdy žádná žena nebyla. Ale to je minulost, pravěk. A nic si tu nenechaly.“ Potom som vybral zo skrine zloženú nočnú košeľu. „Pyžamo necháme na jindy, dnes si dáš toto. Nevadí, že košile ani pyžamo nejsou vyprané?“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.