Na pódiu som začal rozbaľovať nástroj.
„Rozbal se, ale na úvodní program tu mám záskok. Potom k tanci už musíš hrát, nezná náš celý repertoár. A s vedoucím tanečních jsem to domluvil, počítá s tebou,“ usmieval sa Láďa.
Ako v snách som išiel na chodbu a postavil sa vedľa Jarmily. Usmiala sa, nič nepovedala. Pri úvodných taktoch menuetu vchádzame do sály. Všetko sa trbliece, jednoduchá sála kultúrneho domu na predmestí je pre túto chvíľu pre mňa ako z historického filmu o kráľovskom plese, ľudia u stolov po obvode parketu sú rozmazaní, tancujem s Jarmilou.
Na kolóne bolo zvykom, že dievča malo pri tanci pripnutú malú ozdobu, biele kvetinky na nejakej spone a tú darovalo svojmu tanečníkovi.
Mám ju schovanú doteraz. Ešte stále slabo vonia, nevtieravou vôňou, ktorú používala len Jarmila.
Nádherný rozprávkový príbeh z tanečných nemal pokračovanie.
7
V druhom ročníku pred letnými prázdninami sme mali naplánovaný trojdňový turistický výlet do Jeseníkov. Tieto hory, neveľmi vzdialené od Havířova, som nepoznal. S rodičmi som mal prechodené Moravskoslezské Beskydy, v ktorých detstvo a ranú mladosť prežila moja mama. Už som mal aj skúsenosti s pohybom v slovenských horách, Malej Fatre a Vysokých Tatrách. Turistiku som mal rád, patrila medzi moje vyvolené športy. Na rozdiel od atletiky, gymnastiky a loptových športov.
Tešil som sa. O to viac, že išla aj Jarmila. Dlho to nebolo isté. Na telesnej výchove bola oslobodená od niektorých aktivít. Nevedel som presne o čo išlo, údajne vrodené problémy so srdcom. Ale do Jeseníkov si trúfala.
Prvý deň výletu. Autobus nás vysadil v Červenohorskom sedle a prázdny pokračoval do Ramzovej, kde sme mali zabezpečené ubytovanie.
Bolo desať hodín. Túra do Ramzovej po hrebeni by mala trvať aj pri pomalšej chôdzi päť hodín, približne štrnásť kilometrov.
Vždy ma zaujali miestopisné názvy, z ktorých bolo počuť romantiku, niečo krásne a tajomné. Čakali nás miesta s pomenovaním Bílý sloup, Červená hora, Vřesová studánka, Keprník, Šerák… Nádhera.
Červenohorské sedlo je vo výške tisíc metrov nad morom, najvyšší bod Keprník má 1423 metrov, takže prevýšenie celkom nenáročné a potom zostup do Ramzovej, približne vo výške sedemsto metrov.
V sedle bolo ešte vidno najbližšie okolie. Ale nízka oblačnosť neveštila nič dobré, zaiste nie výhľady z hrebeňa a pohodovú prechádzku.
Malé vopred objednané občerstvenie v chate s názvom sedla a vyrážame. Sprevádzajú nás naša triedna profesorka a učiteľ telocviku.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.