Jeden februárový víkend som sa trápil s virózou dýchacích ciest, necítil som sa na cestovanie. Jarmila navrhla, že príde ona za mnou. Bolo to lákavé, doteraz sa k návšteve Bratislavy nemala. Ale nechcel som ju zdravotne ohroziť a odmietol som. Opäť si neodpustila podpichovanie: „Musel bys poslat pryč ošetřovatelku?“ Tieto jej občasné náznaky žiarlivosti, aj keď žartom, mi robili dobre. Nie je to dôkaz, že ma naozaj ľúbi? Že počiatočné poddanie sa môjmu obliehaniu, možno len preto, že to bolo spestrenie jej zabehnutého života, prerástlo v lásku? Potom to je môj životný úspech, ktorému sa nemohlo rovnať žiadne uznanie v profesionálnom živote, ani sólo výstup severnou stenou na Triglav, ani vydarený koncert s uznávanými jazzmanmi a nekončiacim aplauzom.
Veril som, že som našiel tú pravú. Ale nenašiel som ju až teraz, vedel som to už na strednej škole. Len ona nie. A bol som presvedčený, že sa nebude opakovať scenár z mojich predchádzajúcich vzťahov, ktoré tiež mali byť tie pravé. Manželstvo s Danou, ktorá mala utkvelú predstavu, že mňa prerobí, aby som vyhovoval jej predstavám manžela, ktorý síce dokáže nadpriemerne finančne zabezpečiť rodinu, ale zároveň sa najmenej napoly podieľa na domácich prácach. Strávi v zamestnaní len povinných osem hodín, lebo „potom sa tam už len fláka, aby nemusel domov“. Priateľstvo s Andreou, ktoré bolo obojstranne založené na strachu z osamelosti a sexe.
Na Veľkú noc sme sa dohodli navštíviť rodičov. Mali sme ich v rovnakom meste, čo zjednodušilo náš zámer predstaviť sa ako pár. Rodičia už o našom vzťahu vedeli, ale sotva si mohli pamätať, ako sme vyzerali v sedemnástich. Spali sme každý u svojich a stretnutie sme objednali v reštaurácii na úpätí Beskyd, ktorú mi doporučil brat. Jeho sme nepozvali. Mal malé deti, ktoré by nám nedali vydýchnuť a chceli sme sa s rodičmi porozprávať v kľude. S ním a jeho rodinou sa uvidíme na Veľkonočný pondelok.
Ako rodičia Jarmily, tak moji, už nebývali v bytovke, ale vo vilovej štvrti na okraji Havířova. Mali domky neďaleko od seba, ako predtým byty, ale nepoznali sa, aj keď sa museli občas stretávať. Bol som autom čakať Jarku na stanici Ostrava Svinov a vysadil som ju u jej rodičov. Neišiel som s ňou, chceli sme stretnutie s rodičmi nechať až na budúci deň v reštaurácii.
Po zvítaní mňa mama prekvapila poznámkou. „Dobře, že Jarmila má kde spát. Víš, že tu je jen jeden pokoj pro hosty a ty by jsi musel spát v obývačce na sedačce.“ Bol som rád, že skončil mamin zákaz hovoriť o mojej partnerke, predtým by vôbec neprichádzalo do úvahy stretnutie. Teraz sa rodičia úprimne tešili, že Jarmilu uvidia a najmä, že neostanem na staré roky sám. Asi pozerali do budúcna, aj keď nemohli tušiť, aké silné puto, za tak relatívne krátky čas, medzi nami vzniklo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.