Posledný celý deň nášho pobytu sme chceli zakončiť niečim, čo by to všetko podtrhlo. Predchádzajúce výstupy boli v pravej a ľavej časti horského amfiteátra okolo Zeleného plesa, chýbala nám túra do strednej časti, v ktorej vyniká výrazná pyramída Kolového štítu. Najjednoduchší výstup na tento štít je chodecká túra, aj keď neznačkovaná. Boli sme nabudení, chceli sme urobiť niečo náročnejšie a zároveň doplniť výstupy o hrebeňovú túru, ktorá nám zatiaľ chýbala. Počasie nám už nebolo tak naklonené a predpoveď hovorila o oblačnosti a možnosti slabých zrážok. Začali sme výstupom do Veľkej Zmrzlej doliny, ale pod jej dolným okrajom sme cez pilier odbočili a prešli do Malej Zmrzlej doliny. Jej pravou časťou a žľabom na Zmrzlé sedlo. Ďalej hrebeňom cez Zmrzlú vežu, Kolovú štrbinu, Kolový štít a Čierne sedlo na Čierny štít. Z neho obvyklou cestou späť na Brnčálku. Nádherná desaťhodinová túra. Na hrebeni sa z oblačnosti otvárali okná úžasných výhľadov aj na severnú stranu hlavného hrebeňa do Kolovej doliny.
Vydarilo sa, nie vždy sme kedysi odchádzali z Tatier takí spokojní. Najčastejšou príčinou neúspechu bolo počasie.
V sobotu sme sa po raňajkách pobalili, ešte raz pozreli na tu nádheru nad chatou a zišli do Tatranskej Lomnice.
V Lomnici sme skončili v rovnakej reštaurácii, v ktorej sme sa zišli v pondelok. Skorý obed, pivo a samozrejme horec.
Petr se vrátil k rozhovoru, ktorý sme viedli prvý večer na chate.
„Tvoje Jarmila žije pravděpodobně v Česku. Studovala v Brně, ale mohla se vrátit domů do Havířova, může být kdekoliv, jazykově zdatná v zahraničí, možná i v Praze. Když bych ti mohl být nějak nápomocný, zavolej. Rád pomůžu. Jeden můj známý pracuje na vnitru, možná by byl ochotný zjistit adresu.“
„Pokud by z toho neměl nepříjemnosti, asi by to byl nejjednodušší způsob, jak ji vypátrat“, souhlasil jsem.
Prepadlo ma niečo medzi nádejou a strachom, že už onedlho môžem vedieť, kde Jarmila je, možno aj ďalšie informácie o nej. Chcem to naozaj? Čo potom urobím?
Vyprevadil som Petra k vlaku do Popradu, od ktorého mal prípoj na rýchlik do Prahy. Ja som mal miestenku na bratislavský InterCity rýchlik na neskôr a radšej som čakal v Lomnici, ako na popradskej stanici.
S Andreou som si počas tatranského pobytu zopár razy telefonoval.
Vo vlaku do Bratislavy som uvažoval, kde vlastne pôjdem. Najskôr domov, vybaliť sa, osprchovať, ale potom…? Zajtra je nedeľa, ešte pred niekoľkými mesiacmi by bolo prirodzené ísť k Andrei, prežiť pekný zvyšok víkendu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.