„Prečo ďalšiu dovolenku máte zas v Česku, more vás neláka?“ opýtala sa Lucka.
„Jarka cestovať nemusí, má dosť zahraničných služobných ciest. Ja dávam prednosť dovolenke pri mori v septembri, keď už tam je väčší pokoj. Tento rok práve od septembra začínam pracovať v Prahe, nemôžem to tam hneď zavrieť a vybrať sa dovolenkovať.“ odpovedal som pravdivo. Pohrával som si s nápadom ísť s Jarkou na Santorini, do penziónu nad kalderou. Nevadí, že som tam bol pred rokom s Andreou. Nádherné miesto, úchvatné západy slnka, romantika, ktorá by s Jarmilou vyznela celkom inak. Pokiaľ by jej to nevadilo. Že som bol na Santoríni s Andreou, vedela. Možno o rok.
Po dlhočiznom lúčení so Strouhalovými sme nabrali smer Praha, aby sme ďalší deň pokračovali na Moravu. Bolo nám ľúto, že opúšťame tento pôvabný kraj a milých ľudí, ale aspoň já som sa veľmi tešil na Červenohorské sedlo.
42
Serpentínami sme stúpali na Červenohorské sedlo. Mám rád tieto horské cesty, môžem sa vyšantiť, najmä keď šoférujem silné auto. Ani ja, ani Jarmila sme tu od pamätného školského výletu neboli.
Zástavba na sedle nám nebola povedomá, vôbec sme si ju takto nepamätali. Možno aj preto, že sme sa tu vtedy zdržali len krátko a skôr sme sledovali počasie, ktoré neveštilo nič dobré. Teraz vyzeralo priaznivejšie, predpoveď síce hovorila o možnosti krátkych prehánok, ale prevážne polooblačno a pomerne teplo. Aj keď sa na to nedalo v tejto nadmorskej výške a najmä v týchto horách spoľahnúť.
Izba bola štandardná, čistá, s pekným výhľadom. Na obed už bolo neskoro, okrem toho sme niečo zjedli cestou na pumpe. Trochu sme si poobzerali objekty na sedle a zastavili sa v chate, v ktorej sme pravdepodobne so spolužiakmi desiatovali. Po večeri jeden drink v bare a hneď na izbu, chceli sme sa pred zajtrajšou spomienkovou túrou dobre vyspať.
Ráno bolo žiarivo jasné, ale chladné, čo v tisíc metrovej nadmorskej výške je normálne. Celkom iné počasie ako počas školského výletu. Jarka uvidí krásne výhľady, o ktoré vtedy prišla. Naplánoval som hrebeňovku po chatu Šerák. Vtedy sme zišli až do Ramzovej, ale to by bolo aj s cestou späť veľa, najmä náročný výstup z Ramzovej na hrebeň. Dĺžka trasy spolu osemnásť kilometrov, ale vo zvlnenom teréne, súčtom päťsto päťdesiat výškových metrov tam, asi polovica späť. V prípade potreby sme to mohli kdekoľvek otočiť.
Chcel som urobiť rekonštrukciu pochodu pred štvrťstoročím, ale nevedel som určiť miesta, kde som Jarku čakal. Vtedy bola hmla s viditeľnosťou niekoľko desiatok metrov a hustý dážď. Navyše teraz nebolo treba na ňu čakať. Išla svižne, občas sa zastavila, aby si vychutnala výhľady a okolitú prírodu. Operácia a pravidelné návštevy fitness jej očividne pomohli. To som konštatoval už v Tatrách pri túre na Hincovo pleso.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.