Na Šeráku nás prekvapil na horskú chatu bohatý výber jedál, sedelo sa príjemne. Po obede sme zleniveli, ale bolo treba pobrať sa späť. Návrat bol menej náročný, viac klesania ako stúpania, Jarmila mala výbornú náladu, laškovala, smiala sa, napodobňovala seba samú umučenú počas školského výletu. Na Keprníku sme sa vyštverali na skalky, ktoré tvoria vrchol, odkiaľ sú najlepšie výhľady. Boli sme tu sami, bozkali sme sa, napadlo mňa skúsiť aj niečo odvážnejšie, ale to bolo so smiechom odmietnuté. Ponáhľali sme sa do hotela, kde nás čakal bazén, dobrá večera a nekonečné nežnosti na izbe. Vtedy, zmoknutému a nešťastnému na horskom chodníku, vyčkávajúcemu strápenú vysilenú Jarku, by som takú predstavu, aká bola teraz realita, považoval za nezmyselné blúznenie.
Ráno bolo počasie rovnaké ako to predchádzajúce. Možno by bol rozumnejší oddych s nejakým výletom autom po okolí, ale už ďalší deň sme mali objednané ubytovanie v neďalekých kúpeloch Karlova Studánka a ja by som nebol spokojný len s jednou túrou. Program dovolenky sa nedal upraviť, lebo sme nemohli obísť rodičov v Havířove, z kúpeľov k nim to je len nejakých sto kilometrov, čakali nás.
Naplánoval som túru opačným smerom ako predchádzajúci deň. V optimálnom prípade až na Praděd, čo je približne rovnaká vzdialenosť a prevýšenie ako na Šerák. Keby to bolo veľa, môžeme sa naobedovať na chate Švýcárna a vrátiť sa. Vzdialenosť sa skráti o tretinu, prevýšenie na tristo metrov, čo je len nenáročná prechádzka.
Jarka vyšla rezko, s úsmevom, ale pravdepodobne únava z predchádzajúceho dňa sa začala hlásiť. Na poslednom úseku po chatu Švýcárna prestala hovoriť, zdalo sa mi, že kráča so sebazaprením. Na obed bolo ešte skoro, dali sme si niečo na pitie a rozhodli sa počkať. Pokračovanie na Praděd som už vylúčil, pre dnešok stačilo.
„Hynku promiň, necítím se dobře,“ priznala sa odrazu Jarka. Z tváre som vyčítal, že to musí byť ešte horšie, ako povedala.
„Když tu déle pobydeme a naobědváme se, zvládneš to zpět?“ Očakával som kladnú odpoveď, možno aj veselú, že o chvíľu bude fit, možno aj dokončíme túru až na Praděd. Ale asi to bolo naozaj vážnejšie.
„Budu muset, přece tu nezůstaneme.“ A dodala už s úsmevom: „Vrtulník by byl asi drahý. A neviděla jsem tu žádnou silnici, auta tu pravděpodobně nejezdí.“
„Nějak to tu musí zásobovat. Nejsou tu nosiči jako v Tatrách.“ odporoval som a išiel sa niekoho opýtať. Zastavil som muža, ktorý vyzeral, že patrí k personálu chaty. „Můžete mi poradit? Partnerce není dobře, nenašlo by se tu auto a obětavý šofér, který nás hodí na parkoviště u Ovčárny? Samozřejmě zaplatím.“







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.