„Jarko, co se děje?“
Čakal som vyhýbavú odpoveď, ale Jarmila nevidela dôvod klamať najlepšej kamarátke.
„Vrátil se mi onkologický problém. Agresívní, nevypadá to dobře.“
Nechali sme onemelú Věru stáť dole a išli do izby, Ďalšie vysvetľovanie bolo zbytočné.
Pri rannej prechádzke nás zastavil jeden zo susedov chalupárov. Na vôdzke mal metajúceho sa vipeta. „Nepřijali by jste novoroční dárek, toto bláznivé psisko? Dcera dostala zajímavou pracovní nabídku v Americe, urychleně se museli i se zetěm rozhodnout a pozítří odlétají. S pláčem mi svěřila toto stvoření. Že bude spokojenější, když ho nebude muset dát cizím anebo dokonce do útulku. Vzít ho sebou je vyloučené. Kdy a zda vůbec se vrátí, neví.
Nemáme se ženou žádné zkušenosti se psem. I cesta na chalupu byla utrpení, skoro jsme nabourali. Musíme ho někam dát, snad to dcera pochopí. Bude muset.“
Bolo zrejmé, že to sused myslel skôr ako možnosť posťažovať sa než naozaj nám psa darovať. O to prekvapivejšia bola odpoveď Jarky: „Myslíte to vážně? Už jako malá jsem moc chtěla psíka, naši nesouhlasili. Potom práce, cesty. Ale teď už budu víc doma, budu mít na něho čas, chtěla bych takového společníka. A zbožňuju všechny chrty. Samozřejmě musí souhlasit i Hynek.“
Obrátila sa na mňa a čakala súhlas. Bol som jej odpoveďou susedovi zaskočený. Všimol som si, že keď sa kedykoľvek dostala do kontaktu so psom, správala sa k nemu mimoriadne milo. Psi to cítili, hneď boli jej. Ale že by nejakého naozaj chcela?
Moje mlčanie zobrala ako áno. „Když to odsouhlasí vaše dcera, tak vám rádi pomůžeme. Zatím si neumím představit, co bude, kdyby se vaše dcera vrátila a náš člen domácnosti nás musel opustit. Ale nebudeme předbíhat, nějak to dopadne.“ Niečo v tóne poslednej vety a ľahký ironický úsmev mňa uistili, že stráca nádej na vyliečenie. Chcieť psa znamenalo, že je presvedčená o zásadnej zmene svojho života a už nepredpokladá pokračovanie v dobre zabehnutej kariére. Otriaslo to mojou dôverou, že všetko dobre dopadne.
Ani nie po hodine dobehol sused. Šťastný, už aj s vipetom a veľkým balením psích granúl.
„Když jsem vás popsal, dcera neměla námitky. Dokonce byla ráda, protože ví, jak si s Alanem nerozumíme. A už vám ho vedu, aby jste si před odchodem na sebe zvykli, pokud to Věře nevadí. Ještě donesu ostatní věci.“ Podal Jarke vôdzku s nič nechápajúcim psom, odbehol, ale o chvíľu sa vrátil aj s ležoviskom, dekou, miskami a malou loptičkou. „Ještě máme pro něho plno věcí doma. Jozef mi dá na Vás kontakt, v Praze se ozveme.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.