A ihneď som túto myšlienku rozvinul. „Asi nejlépe by bylo, kdybych začal nový kalendář, tak jako jakobíni za Veľké francouzské revoluce. Dvacátého druhého září roku tisíc sedm set devadesát dva byl první rok, měsíc i den. Já bych to nekomplikoval ještě i dny. Můj, raději náš kalendář, začne prvním listopadem minulého roku. Anebo prvního září v sedmdesátém čtvrtém, co jsem tě viděl prvně vstoupit do třídy?“
Jarmila nereagovala tak, ako som čakal. Zostala vážna, akosi previnilo na mňa pozrela a neodpovedala na moju otázku.
„Včera jsem byla na kontrole na gyndě. Něco se jim nelíbí. Nechtěla jsem o tom večer hovořit, plánoval jsi dnešek, byl jsi veselý a šťastný. Asi to je jen přehnaná opatrnost mého gynekologa, ale příští týden mě objednal na důkladné vyšetření do nemocnice na Karláku.“
Okolo nášho stola padla hmla. Nevidel som iné stoly a hostí, ani prichádzajúceho čašníka s jedlom. Zatočila sa mi hlava, nebol som schopný nič povedať.
„Co ti je? Vypadáš na infarkt. Asi jsem ti to neměla říct. Tebe ještě neposlal doktor na vyšetření, když se mu něco nezdálo?“ Jarka ma chytila za ruku a pozerala do očí. Vyzerala vyľakano, asi viac ako ja.
„Máš pravdu. Promiň. Chovám se jako vůl. Namísto abych tě uklidňoval, že pravděpodobně o nic nejde, jen o důkladnou kontrolu, tak se tu skoro složím.“ Nasadil som úsmev, ale mrazivý pocit zostal. Niečo ma dobehlo, nemôžem byť nekonečne a bezmedzne šťastný. Ale prečo sa to netýka priamo mňa, ale jej?“
Jarka to odľahčila: „Nemůžeš mi to zazlívat. Jsem tě vystříhala, dej si pokoj se starou nemocnou bábou.“
Smiala sa, krásna, moja a ja som nevedel, či sa mám tiež smiať alebo plakať. Či si objednať celú fľašu koňaku alebo radšej triezvy uvažovať, čo jej informácia znamená.
Pre zvyšok večera som odohnal všetky myšlienky na možnosti, ktoré prinášalo Jarkine priznanie. Bola rada, že mi to povedala a ďalej sa tým nezaoberala. Boli sme veselí, šťastní, až hriešne. Odsúhlasili sme náš nový kalendár, ktorý dostal príznačné názvy mesiacov. November bol jednohlasne premenovaný na mesiac zaľúbených, jún na mesiac víl, september na mesiac lásky na prvý pohľad. Teraz sme boli v mesiaci zaľúbených druhého roku.
Jarmila opäť zvážnela. „Celý rok o tom přemýšlím. Proč nepřeskočila jiskra už na střední? Možná by přeskočila, byl jsi výjimečný, zajímavý. Ale šlo z tebe něco, co nepřipouštělo se sblížit. Dokonce i před rokem, kdy jsem tě po létech viděla. Byl jsi úplně jiný jako ostatní chlapi v mém okolí, zas jsem nevěřila, že by jsi chtěl být můj.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.