44
Začiatok septembra bol tu, deň otvorených dverí zastúpenia našej spoločnosti v Prahe. Zorganizoval som ho v reštaurácii blízko kancelárie. Nebola to honosná či vyhlásená pražská reštaurácia, ale chcel som, aby perspektívni klienti mali predstavu, kde mňa budú hľadať. Navyše majiteľ reštaurácie bol ochotný na celé poobedie až do záverečnej podnik uzavrieť pre verejnosť.
Z našej strany sa zúčastnil generálny riaditeľ, samozrejme Tono a na moje prekvapenie aj Veronika. Ja som pozval všetkých do úvahy pripadajúcich zákazníkov a partnerov, zopár žurnalistov zaoberajúcich sa hospodárskou tématikou. Zorganizovanie nášho eventu si zobrala na starosť moja nova asistentka Lydie Prosečná, ešte v auguste, pred začiatkom platnosti jej pracovnej zmluvy. Ozajstný poklad, výber jedinej spolupracovníčky mi vyšiel. Len muziku, ktorá by mala robiť správnu náladu, som vybral ja. Váhal som medzi skupinou hrajúcou staropražské kuplety a klasickým dixielandom, vybral som dixieland, bol mi bližší. Aj keď si rád zaspievam aj Hašlerovky.
Jarmila sa zdráhala zúčastniť, že vlastne okrem mňa nemá nič spoločné s firmou, ale nakoniec išla. Našťastie, lebo prišlo veľa hostí hovoriacich len cudzím jazykom, dokonca aj francúzsky.
Vydarená akcia, ktorá síce začala formálne predstavovaním možnosti spolupráce a úspechmi našej spoločnosti, sa postupne zmenila na veľkú párty. Generál všetkých zabával svojimi historkami v slovensko-česko-anglickom jazyku, Tono objavil medzi hosťami mimoriadne zaujímavú dámu, ktorej sa venoval a ešte pred záverom s ňou zmizol. Zopár mužských účastníkov sa začalo točiť okolo Jarmily, ktorú považovali za pracovníčku zastúpenia. O moju novú asistentku až taký záujem nebol, jej pracovné schopnosti vysoko prevyšovali jej ženský šarm.
V priebehu večera som pripravil s dixielandovou skupinou spoločné vystúpenie. Ich klasické obsadenie som doplnil svojim tenor saxofónom v niekoľkých jazzových štandardoch. Chcel som sa predstaviť ako človek so širším záberom. Malo to úspech, prekvapení boli aj zúčastnení z našej firmy, v tejto polohe mňa nepoznali.
Keď bola Jarmila obsadená konverzáciou v niektorom indoeurópskom jazyku, došla za mnou s dvomi pohármi vína Veronika.
„Tono mi všetko, alebo aspoň to podstatné, povedal. Ty si sa znova zaľúbil práve v dňoch, kedy sme sa dosť zblížili. Hrozne ma to urazilo, považovala som to za trápnu výhovorku. Stále som na teba nahnevaná, ale keď ju vidím, trochu chápem. Čo má ona, čo chýba mne alebo Andrei?“ opýtala sa z už trochu oťaženým jazykom.“
„Že som ťa nepoznal v sedemnástich, že si krásna, ale inak ako ona.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.