Prvý večer vo vile sme boli uvoľnení, dobre naladení, odvážil som sa vrátiť ku zdravotnému kolapsu Jarky pri túre na horskú chatu Švýcárna. Nedalo mi to, stále som musel myslieť na tie nečakané okamžiky, ktoré mňa vyľakali. „Dvě celkem náročné túry za sebou byly na tebe moc? Proč jsi se nebránila! Mohli jsme si udělat výlet autem. Vůbec by mi to nevadilo. S tebou mi je dobře všude. Také jsme mohli zůstat v posteli, možná by to byl ten nejlepší program.“
Trošku sa usmiala, ale odpovedala vážne: „Nevím, co se stalo. Ještě jsem se tak necítila jako včera. Ale je pravda, že nejsem žádná turistka, takovou zátěž jsem zažila prvně v Tatrách na Hincovo pleso.“
„Na preventivní prohlídky doufám chodíš. A musíš mít i kontroly vzhledem na překonané problémy a operace.“ Ustarostene som sa opýtal, aj keď som nechcel, aby zbadala môj strach, čo za tým môže byť. Dúfal som, že so smiechom rozptýli moje obavy, že je podľa všetkých výsledkov zdravá ako rybička.
„Preventivku mám před rokem, v kardiocentru na Vinohradech jsem byla před dvěma měsíci. Asi jsem ti to neřekla.“
„A na onkologii nemusíš?“ pokračoval som s vypočúvaním.
„Nejdřív mě zvali každý rok, bylo to v pořádku, tak potom každé dva. Teď jsem tam už nebyla možná i tři. Čas hrozně letí.“
„Když se vrátíme do Prahy, hned se objednáš. Musíme se ujistit, že to byla jen indispozice, vyvolaná nezvyklou zátěží.“
„Áno tati, pôjdem k pánu doktorovi.“ Zas to bola moja roztopašná Jarka.
Návštevy rodičov prebehli podľa už zaužívaného vzoru. Spali sme u Petrovických, obedovali aj za účasti bratovej rodiny u našich. Pohoda, šťastie zo stretnutia a spokojnosť, ako sa nám všeobecne v živote darí, bolo cítiť v obidvoch rodinách. Ako by sme sa dohodli, pri rozprávaní o našej dovolenke v Jeseníkoch sme nespomenuli zdravotný problém Jarky. Nechceli sme zasiať obavy, asi by ich to trápilo aj po našom odchode a pritom pravdepodobne neide o nič vážne.
Pôvodne sme chceli ísť do Bratislavy a Jarmila potom vlakom sama do Prahy. Ale strach z neznámeho, usadený niekde na pozadí mozgu, mi tento scenár nedovolil a išli sme z Havířova priamo do Prahy.
Tak ťažko som sa v Prahe s Jarkou ešte nelúčil. O mesiac už budeme stále spolu, bez bolestivých pravidelných odlúčení. Moja psychika mňa vystríhala. „Neraduj sa, nevieš že všetko, na čo si sa v živote tešil, dopadlo inak?“ Nie, nevedel som si predstaviť, čo by sa nám mohlo postaviť do cesty. Ale tieň obáv sa nedal z mojej hlavy odohnať. Dlhší čas bez zdravotných problémov a medicínske výsledky Jarmily ho dozaista rozptýlia, presvedčoval som sám seba neisto.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.