Prvá hodina prvého dňa. Do lavíc sme si sadali náhodne, tak ako sme prichádzali. Niektorí sa už poznali a hneď vytvárali dvojice. Vstúpila profesorka, ktorá bola po celé tri roky naša triedna a zároveň vyučovala matematiku. Pani profesorka bolo označenie stredoškolského učiteľa v minulých gymnaziálnych časoch, teraz sa hovorilo súdružka učiteľka. Už od prvých vyučovacích hodín sme ju oslovovali s použitím časti oboch oslovení – súdružka profesorka.
Ako prvé urobila korekcie v zasadacom poriadku. Basketbalisti a vyšší žiaci dozadu, zohľadnila aj problémy so zrakom. A začalo predstavovanie. Najskôr ona, uviedla krátky profesijný životopis, kde študovala a kde všade učila. Potom my: meno, čo od štúdia očakávame, záujmy a koníčky. Niektorí, ako ja, hovorili s trémou, viacerí suverénne, s úsmevom.
Všimol som si ju hneď, ako vošla. Bolo to až v priebehu predstavovania. Pôvodne mala byť v inej triede, ako našej A. Ale tam sa domáhali byť spolu kamaráti, ktorí boli napísaní v rôznych triedach. Vyhoveli im a pretože jej to bolo jedno, s nikým sa nepoznala, poslali ju do áčka. Nikdy som ju nevidel, aj keď nebývala ďaleko od nás. Ale zároveň sa mi zdalo, že je jediná zo spolužiakov, ktorá mi je blízka. Svetlá blúzka a tmavá sukňa, aj keď neskôr nosila najviac čierne nohavice. Nesmelo, ale nie vyľakane, sa pozrela po triede a zamierila k profesorke. Vysvetlila, prečo mešká a na jej pokyn sa posadila k dievčine, s ktorou sa potom kamarátila najviac počas celého štúdia.
Lenka, ku ktorej si sadla, bola éterická bytosť. Štíhla, v takmer bielej tvári veľké modré oči. Na líce jej naskočil rumenec, keď ju niekto oslovil alebo keď bola stredobodom pozornosti. To prezrádzalo jej neistotu, byť sa snažila pôsobiť suverénne. Príčina bola v jej hendikepe, výrazne kratšej ľavej nohe. Ale ešte aj kolísavú chôdzu zvládala s eleganciou, ako by to bol úmysel.
Dievča s oneskoreným príchodom sa predstavilo.
„Jarmila Petrovická, bydlím s rodiči už deset let v tomto městě. Baví mě jazyky, chtěla bych se zdokonalovat ve francouzštině, případně angličtině, po střední škole pokračovat v jazycích na vysoké.“
Mala zamatový alt, bez trémy, ale nie samoľúby, alebo dokonca drzý.
Jej postava spĺňala parametre mojich predstáv o ideálnom dievčati. Štíhla, ale nie chudá, budúce ženské krivky len mierne naznačené.
V čase môjho stredoškolského štúdia mali dievčatá skôr detské ako zrelo ženské tvary. V našej triede bola len jedna výnimka, Soňa. Plne vybavená, ťažké poprsie, široké boky. Veľa raz bola karhaná, že ju videli v podnikoch v čase, v ktorom by sa stredoškolská študentka nemala bez rodičov pohybovať, v spoločnosti oveľa starších mužov a žien. S úsmevom znášala karhanie, ale nemienila sa tejto spoločnosti vzdať. Ťažko ju bolo nejako skutočne potrestať. Patrila k lepším žiakom, v jazykoch spolu s Jarmilou k najlepším.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.