Zobudil som sa. Odpočinok sa zmenil na niekoľkohodinový spánok. Netreba sa ponáhľať, koncom júna sa stmieva neskoro. A čo ten sen? Alebo to bola skutočnosť? Pozrel som na vetrovku, bola rozostretá na široko, ako pre dvoch. Začínam sa báť, či som v poriadku. Takto živý sen som ešte nemal. Zjedol som keks, zapiť ho už nebolo čím. O to s väčšou chuťou si dám niekde na Plese pivo.
Cestou späť som nedokázal myslieť na nič iné, ako na ten zvláštny sen či prelud. Taký pocit spolupatričnosti, zvláštneho citu, ktorého podstatou nebol len sex, som ešte neprežil s žiadnou ženou. Koho mi pripomína? Až keď som uvidel hladinu Štrbského plesa, ako úder blesku ma napadlo jediné správne meno – Jarmila.
4
Na gymnázium, v tom čase ešte strednú všeobecne vzdelávaciu školu, som nastúpil v čase jej reorganizácie. Práve prebiehala jedna zo školských reforiem, ktoré sa pravidelne opakujú s nástupom nového ministra školstva. Po roku 1989 ešte rýchlejšie. Ministri školstva sa striedajú častejšie ako fungujúce vlády, každý chce po sebe zanechať pomník. Ďalší ho spochybní a buduje si nový.
Bývali sme s rodičmi v baníckom meste Havířov. Škola vyzerala ako všetky v tom čase postavené na sídliskách v Československu. Budova bez histórie, génia loci, neštudoval tam žiadny významný politik, vedec, umelec, ešte to nemohli stihnúť. Možno až teraz, pokiaľ budova stále slúži svojmu účelu a niektorý z absolventov niečo mimoriadne dokázal.
Na základnej škole som bol primus, alebo aspoň medzi najlepšími, tu som sa odsunul do lepšieho priemeru. Pre moje očakávania zaradenia sa do komunity to bolo málo.
Z mojich spolužiakov zo základnej na tejto strednej škole nepokračoval nikto. Bolo dosť stresujúce nadväzovať vzťahy s neznámymi rovesníkmi. Najmä pre mňa, introverta, ktorý si nikdy nehľadal miesto v parte, väčšom kolektíve. Na základnej škole som mal jedného ozajstné kamaráta, ale bolo to skôr bratstvo, čo nás spájalo. On pokračoval na priemyslovke v Ostrave, vídali sme sa čo raz menej.
Počet chlapcov a dievčat v triede bol približne rovnaký. Veľa chlapcov sa venovalo športu, poväčšine basketbalu, na súťažnej úrovni. Už to mňa od nich oddeľovalo. Bol som ľavý na kolektívne hry, vyhýbal dom sa im, na hodinách telesnej výchovy som pri nich trpel. Učiteľ mňa neustále napomínal za porušovanie pravidiel, spoluhráčom bola smiešna moja nemotornosť.
Viacerí mali rodičov na významných pozíciách – lekár, sudca, novinár, riaditeľ závodu. Ja som sa za svojich rodičov, baníka a robotníčku na železnici, nehanbil, ale cítil som odstup od detí vyrastajúce vo „fajnovejších“ rodinách. Správali sa inak ako ja, viac suverénne, so skrývaným povýšenectvom. Bolo to obdobie socializmu, triedne rozdiely nemali existovať, ale boli. Až neskôr som sa dozvedel, že z ich strany to nebolo povyšovanie, ale skôr ostych, bol som iný. Nevedeli, ako sa so mnou zblížiť.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.