Mal som nezvyklý pocit. Prvý raz som sa vybral na vysokohorskú túru v rifliach, teniskách, košeli skôr do spoločnosti a mojej najlepšej vetrovke, s poloprázdnym mestským batohom, bez pršiplášťa, teplého svetra a čapice. Takých turistov som vždy kritizoval. Chodník až po odbočku pred Jamským plesom stúpa minimálne. Nasadil som rezký krok. Postupne som poľavoval. Prehýrené predchádzajúce noci a minimum aktívneho pohybu v poslednej dobe sa začali prejavovať. Dych sa zrýchlil, začas som sa potiť, bol som smädný. Pollitrová fľaša by mi mala vydržať na celý výstup aj zostup, ale po ceste je dozaista možnosť nabrať si vodu.
K odbočke na Kriváň som prišiel o štvrť hodiny neskôr, ako som mal podľa časového rozpisu. Tu začína strmejší výstup. Najskôr pokračuje lesom, postupne prechádza do kosodreviny. Častejšie som sa zastavoval, odhodlanie vystúpiť na vrchol opadalo. Pred pätnástimi rokmi by som tu stúpal svižne, mohol si cestou usporadúvať myšlienky. Teraz som len rátal, koľko krokov ešte urobím, než sa znova vydýcham.
Dostal som sa nad kosodrevinu do výšky približne tisíc šesťsto metrov. Vystúpal som od Štrbského plesa dvesto päťdesiat výškových metrov, po vrchol mi zostáva deväťsto. A keď som vyššie uvidel prvých turistov vracajúcich sa zo štítu, bolo mi jasné, že to musím vzdať.
Hanbil som sa sám pred sebou. Donedávna člen horolezeckého spolku James a vzdať chodecký výstup. Na štíte, kde už v stredoveku takmer na vrchole kutali zlato baníci, s proviantom sa preháňali ich rodinní príslušníci. V devätnástom storočí tu organizovali národné výstupy Štúrovci. V pelerínach, dámy v dlhých sukniach.
Zišiel som k rázcestníku u Jamského plesa. Pliesko odtiaľ nevidno, treba ísť kúsok ďalej po červenej značke a zostúpiť na jeho breh. Obloha bola zatiahnutá, ale bezvetrie a pomerne teplo. Nebolo ešte ani trinásť hodín, nemal som prečo ponáhľať sa späť. Tráva na brehu malého plesa lákala odpočinúť si. Po hladine plávali kačičky, občas niečo žblnklo. Ani človiečika, ticho, presne to som potreboval. Možno viac ako stáť na vrchole. Našiel som si pohodlnú kamennú platňu, lebo tráva bola vlhká, a pohodlne sa natiahol. Pozeral na hladinu a bolo mi nádherne, ako už dlho nie.
3
Niekto tu je. Obrátil som hlavu a uvidel dievča, v hrubej prepásanej halene, v jednoduchých kožených sandáloch. Kde sa tu vzalo? Oblečením by sa hodilo do obdobia, kedy sa tu nepríliš úspešne hľadalo zlato. Natáčajú tu dobový film? Blúznim? Dievča bez slova pokľaklo vedľa mňa, napravilo vetrovku, ktorú som mal pod sebou, tak, aby bolo dosť miesta pre obidvoch a priľahlo si. Cítil som jej bok, útle rameno, štíhlu ruku si položila na mňa. Detsky vyzerajúcou tvárou otočená ku mne, veľké tmavé oči, plné pery, gaštanové vlasy stiahnuté dozadu, zacítil som jej dych voňajúci po jahodách. Našiel som odvahu pootočiť sa, rukou ju objať a pritúliť. Nebránila sa. Až keď moja ruka začala pod halenou hľadať jej malé tvrdé prsia a koleno som preložil cez jej nohy, usmiala sa, jemne mňa odstrčila a vstala. Koho mi tak krásne a zároveň bolestne pripomína? Ešte raz sa na mňa pozrela a o chvíľu sa stratila medzi stromami.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.