Na polkolónu sa spojili obidve skupiny. Tancoval som s mojou tanečníčkou, Jarka s Otom.
Odchádzal som s rodičmi. Čudovali sa, prečo som taký rozladený, bez radosti z celkom vydareného večera.
Záver tanečných bola už veľká spoločenská udalosť. Kolóna, teraz venček. Tmavé obleky, motýliky, biele rukavice, dlhé večerné šaty. Rodičia a kamaráti boli pozvaní, tiež sa predpokladalo spoločenské oblečenie a po programe absolventov tanečných si mohli zatancovať aj oni. S tým, kto ich pozval, alebo aj navzájom.
Stal sa zázrak. Začal som veriť, že sila môjho citu už porazila moje trápenie. Že to bola len skúška, konečne došlo k naplneniu mojich snov.
V posledných tanečných sme nacvičovali program na kolónu. Najmä otvárací menuet. Inštruktorský pár tanečných (ona bola oslnivo krásna) určil pevné dvojice z obidvoch kurzov. Podľa toho, ako sme tanec technicky zvládali a asi aj podľa vzhľadu. Prvý pár, ktorý to všetko povedie – ja a Petrovická. Myslel som, že zle počujem alebo že som sa zbláznil. Ešte hrozilo, že s tým nebude Jarmila súhlasiť. Súhlasila. Prišla ku mne s úsmevom a podala mi ruku na tanec.
Otu a ostatných dlháňov na menuet vôbec nezaradili. Boli by veľmi trčali a celá zostava tanca by pôsobila komicky.
Osud dokáže byť láskavý aj krutý. Pri večernom hraní v kaviarni sa altsaxofonista a manažér kapely Láďa pochválil novým kšeftom. Budeme hrať na záverečných tanečných.
Keď povedal termín, ako by mňa udrel do hlavy. Boli to moje tanečné! Tanečné prebiehali s reprodukovanou hudbou, ale na kolóne bola vždy živá kapela. Mali sme hrať už na generálke.
Kolegovia z kapely si nemohli nevšimnúť moju reakciu, prekvapenú a zúfalú tvár. Aj som im to musel povedať:
„Pokazili jste mi nejpěknější večer života a možná celý život, protože ztratím nejkrásnější a nejúžasnější děvče, které jsem kdy potkal a potkám.“
Čakal som reakciu im blízku, nejakú perverznosť alebo výsmešnú poznámku. Prekvapila mňa odpoveď Ládi:
„Mrzí mě to, ale už to nemohu změnit, podepsal jsem smlouvu. Když to zruším, potom se už dalšího kšeftu nemusíme dočkat.“
Generálka. Nemilo prekvapený inštruktor musel zmeniť prvý pár. K Jarmile priradil Otu, aj keď tam vytŕčal, ale boli zvyknutí spolu tancovať.
Moje pocity z hrania na generálke nikomu neprajem. Očistec, muky pekelné, koniec všetkého pekného…
Kolóna, venček.
„Přijď v obleku, v kterém bys absolvoval kolonu. Ať je aspoň vidět, že jsi také absolvent tanečních,“ poradil mi Láďa.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.