„Pojď si to opsat ode mne. Mám to přesně podle profesorky.“
Poslušne odbehla, prisadla si k Otovi, opisovala a niečo si šuškali.
Pád z výšin, že si mňa konečne všimla a nebodaj domáca úloha bola len zámienkou až po opovrhnutí mojou pomocou a flirtovanie s Otom, bolo na mňa moc.
Bola to posledná vyučovacia hodina. Išiel som domov, nevedel som myslieť na nič iné ako na moje poníženie, aspoň tak som to chápal.
Doma sa moja sebaľútosť ešte stupňovala. Tlačili sa mi slzy do očí a cítil som, že sa rozrevem. To by som mame ťažko vysvetľoval. Napustil som si čiastočne vaňu, tak, aby som mohol nechať vodu ďalej hlučne natekať a hlasno som sa rozplakal.
6
V druhom ročníku gymnázia nám začali tanečné kurzy. V tých rokoch to bolo takmer povinné. Nezúčastnilo sa len zopár študentov. Zo zdravotných dôvodov, alebo si to ich rodičia nemohli dovoliť. Poplatok za kurz, spoločenské oblečenie. Ale tento dôvod bol zriedkavý. Neexistovali výrazné odchýlky od priemeru v životnej úrovni. Nepoznal som rodiny majetné podľa súčasných kritérií a pokiaľ sa niektoré ocitli v hmotnej núdzi, bol na vine alkohol alebo správanie, vymykajúce sa bežnému spôsobu života.
Táto sociálna rovnováha bola zaplatená plnením niekoľkých podmienok: Nekritizovať ale chváliť, nepoškuľovať po tovare alebo dokonca zaručených slobodách na západ od našich hraníc. Pokiaľ ste chceli v pásme priemeru byť na hornej hranici, museli ste sa angažovať, najlepšie priamo v komunistickej strane. Alebo byť predavač nedostatkového a podpultového tovaru, pracovitý remeselník, vedieť si zabezpečiť príjem okrem výplaty.
Z troch druhých ročníkov nás bolo veľa, rozdelili nás do dvoch skupín. Náhodne, alebo ako to komu časovo vyhovovalo. Bol som v inej skupine ako Jarmila.
Zostavovali sa tanečné páry. Niektorí boli dohodnutí. My ostatní, ako sme stali v rade, osobitne chlapci a dievčatá, tak sme postupne vytvorili dvojice. Vyšlo na mňa dievča z vedľajšej triedy. Asi nebola škaredá, ale zdala sa mi tuctová. Ako všetky ostatné dievčatá v porovnaní s Jarkou. Snáď okrem Lenky, ale to asi tiež preto, že mala niečo spoločné s Jarmilou.
Tanečné mali zvláštnu atmosféru prvých dospeláckych spoločenských skúseností. Okrem tanca nás učili aj etikete. A prispievalo k tomu aj zimné obdobie. Vonku tma, v tom čase ešte so snehom.
Nebol som príliš pohybovo nadaný, ale ako muzikant som cítil rytmus a tak som v tanečných celkom úspešne napredoval.
Došli sme do polovice tanečných. Čo sme sa naučili, sme mali predviesť na polkolóne, teraz sa tomu hovorí predĺžená. Na predchádzajúcich hodinách stačilo mať sako, dievčatá sukne, ale tu už sme mali predpísaný oblek a šaty. Zvedavci z radou príbuzných a kamarátov ešte neboli oficiálne pozvaní, ale mohli sa prísť pozrieť.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.