„Objednám taxi, když mi prozradíš, jakou restauraci jsi vybrala.“
„Už jsem taxi zavolala, v restauraci máme rezervovaný stůl. Na Malé Straně. V létě by to byla pěkná procházka, ale teď už je tma.“
Obliekla si ľahký kabát, vonku na pokročilú jeseň ešte nebolo priveľmi chladno. Ja svoju trištvrťovú vetrovku. Problém cesty vlakom je, ako všetko potrebné pobaliť do jedného kufra. Našťastie som mal aspoň sako.
V taxíku sme mlčali. Vysadil nás trochu ďalej od vchodu reštaurácie, nebolo tam miesto. Prirodzene sa do mňa zavesila. Prvý dotyk okrem podania si rúk u jej dverí. Na to som musel čakať viac ako dvadsať rokov?
Takto bola do mňa zavesená na záver tanečných, keď som ju po polonéze, na ktorú nás tanečný majster určil ako pár, odvádzal ku stolu jej rodičov. Ale to bolo len naučené, tak ako tanec. Slušnosť to vyžaduje. Keď si vytiahla ruku z pod môjho ramena, len narýchlo niečo povedala, čomu som ani nerozumel a venovala sa rodičom. Poďakoval som, poprial príjemný večer a odpotácal sa.
Teraz nehrozilo, že ju odprevadím do reštaurácie a tam si sadne ku stolu s nejakými známymi. Snáď. Bolo by to kruté vyliečenie z mojich romantických snov. Ale za jej anjelskou tvárou nemohla byť taká zlomyseľnosť.
Stol nám rezervovali v separé kúte, mohli sme sa nerušene rozprávať. Vybrali sme si aperitív, obaja suché martini, ale jedlo si už nedala rovnaké. Ja som si dal pražskú klasiku – kačicu s kapustou a zemiakovými knedľami, ona niečo s cudzokrajným názvom, neskôr sa ukázalo, že diétne, prevažovala zelenina.
„Restauraci jsi vybrala dobře, je to tu pěkné a věřím, že i jídlo bude chutné. Chodíš tu častěji?“
„Nedá se říct, že často. Občas s kamarádkami, s kolegy z práce. Pracovně ne, na to máme určenou fajnovější restauraci, ale tam se mi to na soukromé posezení nelíbí. Vlastně vůbec nemám ráda snobárnu. Tu je to pro normální Pražáky. Možná jsi si všiml, že tu i ceny jsou dost lidové.“
„Vůbec bych nečekal, že si právě v tomto budeme rozumět. Já také dám přednost vesnické hospodě s dobře čepovaným pivem a místními strejci před vyhlášenou restaurací, kde mi uvážou bryndáček, obsluhuje mě množství personálu, prostřou příbory, kterých použití mi je neznáme a nakonec mi na talíři přinesou naaranžovaný palouk s jezírkem a pyramidou z hranolků a kousků masa, ale v podstatě zůstanu hladový.“
Ďalej tuto tému nerozvádzala. Pripili sme si, pozrela sa mi pritom do očí, ale hneď ich sklopila. Pokračoval som, aj keď som vedel, že hovoriť o niektorých veciach je ešte priskoro. Ale nevydržal som. Musím to vedieť.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.