Zazvonil som. Ozval sa jej hlas: „Třetí poschodí, bez výtahu“ a zarachotilo otváranie. Po schodoch som stúpal pomaly, nech nedôjdem hore udýchaný.
Stála v pootvorených dverách, ešte v domácom voľnom oblečení, nádherná. Tajomný úsmev Mona Lisy, v tvári sa vôbec nezmenila, dokonca aj krátky účes mala taký, ako som si ju pamätal. Čo skrývali voľné nohavice a dlhá blúza, mňa vôbec nezaujímalo. Stála tam, ako by mňa takto čakala celých dvadsať rokov. Mal som pocit, ako by som sa vracal k svojej žene z dlhej služobnej cesty. Nepôsobila ako cudzia žena, ktorou pre mňa vlastne bola, ale ako súčasť môjho života.
Ako som sa mohol na strednej aj neskôr zmieriť, že nie sme spolu.
Zastal som oproti nej. Nemotorne som jej podal kyticu a nevedel, či jej podať alebo pobozkať ruku, alebo bozk rovno na tvár?
Privítala mňa nenútene, ale nebolo v tom nič osobné. Posadila ma do obývačky.
„Než se obléknu, dáš si něco na pití?“
„Ne, děkuji.“
„Opravdu? Chvíli mi to bude trvat.“
„Tak vodu nebo minerálku, když máš.“
„Pivo nebo whisky nechceš, nebo jsi abstinent? To bych tě nepokoušela.“
„Pivo si dám raději čepované po večeři. Tak whisky, ale i tu vodu.“
Útulne a vkusne zariadená izba, niekoľko pekných obrazov, ale nie moderné farebné geometrické obrazce. Zátišie, krajinka, pravdepodobne originály. Nechcel som vstať a ísť prečítať podpisy, zdalo sa mi to po pár minútach v cudzom byte nepatričné. Nábytok bol masívny, niekoľko starožitných kúskov, žiadne napodobeniny.
„Jsem hotova.“ Stála vo dverách izby. Mala na sebe nohavicový kostým, pod sakom blúzku ku krku. Pristalo jej to. Nebola tam už krehkosť stredoškoláčky, ale stála tu zrelá, pôvabná žena. Sako bolo plnejšie, ale nie tak, aby upútalo pohľady na to vysadených mužov. S ňou prišla jemná nevtieravá vôňa. Bez nápadného líčenia a keď nejaké bolo, tak potom tak rafinované, že som to nepoznal.
Ako sú aj také zdanlivo maličkosti dôležité. Neznášam sladké ťažké parfumy, mám na ne skutočnú alergiu. Nemôžem cestovať s niekym v aute, kto má voňavý vanilkový stromček. Tak som dopadol na služobnej ceste s kolegom, ktorý mňa zobral a mal auto vybavené práve takým stromčekom. Namiesto seminára som sa skláňal nad záchodovou misou a vracal.
Výrazné líčenie žien mňa nepriťahuje, ale naopak odpudzuje. Čo neznášam najviac, keď majú ženy banícke oči. V kraji baníkov som prežil detstvo i ranú mladosť a pamätám si mužov, ktorí mali oči orámované výraznou čiernou linkou. Boli väčšinou mladí a otec mi vysvetlil, že vyčistiť si okolo oči po vyfáraní z šachty sa treba naučiť. Aj mi to ukázal.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.