Tvár mala Jarmila detsky nevinnú, ale už ženské veľké tmavé oči s nedefinovateľným prísľubom. Výrazné aj bez líčenia. Líčila sa len Soňa, čím dodávala ďalší argument na častú kritiku zo strany učiteľov.
Tmavo gaštanové krátke vlasy lemovali Jarmile tvár a vytvárali obrázok anjela s malým čertíkom v očiach. Celkovo pôsobila čisto, nevinne, ale zároveň ako vznešená až božská bytosť. Aspoň v mojich očiach.
To som ešte nevedel, koľko krásneho citu, ale aj bolesti a pocitu beznádeje, žiarlivosti a nedôvery v sebe sama, že neviem zaujať toto dievča, jediné osudom mi určené, mi prinesie.
5
Stredoškolské štúdia pokračovali. Aj moje hobby, hudba. Bol som v meste v komunite muzikantov známy. Ako desaťročný som začal hrať na akordeóne. V hudobných kurzoch pri Osvetovej besede, lebo do Ľudovej školy umenia bolo možné prihlásiť sa len v prvej triede, výnimočne v druhej . A vlastne to bolo šťastie. Vyhol som sa začiatkom plných teórie a únavných etúd. Učil ma muzikant z praxe, ktorý potrebné etudy a cvičenia z Vašicovej školy prekladal ľudovými piesňami a už v druhom roku aj prednesovými skladbami pre akordeón. Najskôr ľahučkými, neskôr koncertnými, Montiho Čardáš, Brahmsove Uhorské tance a podobné.
Po dvoch rokoch dochádzania na akordeón založil riaditeľ hudobných kurzov detskú dychovku. Tam akordeón netreba, ale všimol si môjho rýchleho napredovania. Priniesol mi es trúbku, ktorá robí len sprievodné m – tata. Ale prehodnotil to, zostal pri tónine, a začal som sa učiť na es klarinet. Krátky klarinet, s vysokým jedovatým tónom, náročný na ladenie.
Zvládol som to, odohrali sme niekoľko prvých májov a rôznych osláv. Potom založili mládežnícky big band, tu mi prisúdili alt saxofón, neskôr tenor. Prsty mi zhrubli, už som stláčal na es klarinete nechtiac aj pomocné klapky a nemohol som na ňom ďalej hrať. Skončilo moje pôsobenie v pionierskej dychovke.
Nasledovali miestne orchestre a hudobné skupiny. Nakoniec som najdlhšie hral v combo skupine, ktorá mala angažmá v kaviarni „Na nábřeží“.
Tri razy za týždeň som končil svoje účinkovanie o polnoci, čo skoro zistil pedagogický zbor. Ale bol som slušiak, dobrý žiak a prispelo k tomu aj to, čo som si uvedomil až oveľa neskôr. Bol som zvláštny a aj keď nesmelý, predsa len vzbudzujúci určitý rešpekt. Pedagógovia ku mne volili iný prístup, než ako by inak riešili porušovanie školského poriadku v mimoškolskom čase.
V prípade, že by k láske k muzike pribudla aj láska k alkoholu, zasiahla by mama. Pri mojich neskorých príchodoch, pokiaľ už spala, vždy vstala pripraviť mi niečo ľahké pod zub a dozaista nebadane skontrolovala môj dych.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.