Naliala, štrngli sme si. Keď som sa postavil, Jarka sa ku mne pritlačila celým telom, rukami mi objala šiju a dala dlhý bozk na ústa. Prvý raz. Zatiaľ čo som spracovával tento okamžik, zhasla svoju lampičku, vkĺzla do postele, zakryla sa po krk paplónom a zavrela oči.
Zostal som stáť. Cítil som nutkanie atavisticky sa na ňu vrhnúť, strhať z nej pyžamu a konečne ju celkom vlastniť. Áno, keď chcem, aby tento večer bol náš posledný. Poslušne som zhasol a zaľahol.
Mal som sen, na počudovanie nie erotický. Držali sme sa z Jarmilou za ruky a išli nádherným údolím, ktoré nemalo konca. Bol to raj, nebo n-tá dimenzia?
Krásny sen o zelenom údolí bol prerušený nezvládnuteľným tlakom v črevách. Výsledok výbornej, ale na trávenie nebezpečnej večere. Musel som vybehnúť z izby radšej až do kúpeľne, lebo som si nebol istý hlasitosťou uvoľneného tlaku. Niekoľko razy za noc. Lebo, ako to býva, poležiačky to je akútne, ale po niekoľkých krokoch do bezpečia to prejde a potreba sa vráti zas až v posteli. Jarmila moje behanie dozaista zaregistrovala, ale sa decentne neozvala. Bol som naštvaný, bezmocný. Je to vôbec možné, že úžasný, emóciami naplnený večer, zakončí niečo tak prízemné? Keby naše spolužitie trvalo neprerušene od strednej školy vyše dvadsať rokov, tak by sme sa tomu maximálne smiali. Ale nie teraz, kedy sa náš vzťah iba rodí. Pokojne som zaspal až dlho po polnoci.
30
Silvestrovský deň sa niesol v roztopašnom až bláznivom duchu. Opäť sme hrali žolíky, ale bez zapisovania výsledkov, Kto vyhral, musel vypiť pohárik KBŠ, ktorú som prezieravo doniesol. Ženy si mohli zvoliť deci vína. Zavčasu sme skončili, bolo treba vydržať do polnoci. S Josefom sme rúbali drevo, potom som sa pustil do varenia pravej slovenskej kapustnice, na ktorú som si doviezol všetky potrebné suroviny. Vedierko kyslej kapusty priamo z vyhláseného centra tejto zeleniny Stupavy, voňavé domáce klobásy, sušené hríby a pre istotu aj potrebné korenie, ktoré by som dozaista našiel aj tu v kuchyni. Tiež kyslú smotanu, kto si ju bude chcieť pridať. Jarka mi pomáhala a smiala sa, že som pri varení hrozne nemotorný.
Bola ako vymenená. Veselá, na sedačke sa o mňa opierala, verejne pobozkala. Věra sa tešila, Josef možno trošku závidel.
Varil som kapustnicu, lebo čo iné robiť s tými všetkými potravinami potrebnými na jej prípravu, aj keď som si v noci sľuboval, že si už dám pozor na jedlá, ktoré nadýmajú. Veď si ju nemusím dať.
Po obede sme sa vybrali do centra obce. Věra s Jozefem stretli niekoľkých známych, zdravili sa, predstavili mňa, lebo Jarmilu už poznali. Zastavili sme sa v miestnej hospode. Doma sme mali všetko, ale čerstvo načapované pivo a atmosféra dedinskej krčmy je predsa len niečo iné.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.