Nálada v aute bola skvelá. Josef kritizoval Věru, že nikdy nevie načasovať varenie. „Prý ještě chvilku a byla z toho hodina. Připravila nás o pěknou procházku.“ Ešte lepšia nálada bola pri dobrou obede v reštaurácii v Mšene. Josef sa ukázal ako veľmi zábavný človek, aj bez podpory jeho všelieku valašskej slivovice. Dokonca odmietol ponuku Věry, že to späť odšoféruje ona a vzdal sa lákavo načapovaného piva.
Doma už bola pripravená kopa hier. Niektoré mne neznáme, skôr detské, asi sa s nimi hrali vnúčence, ale aj klasické Člověče, nezlob se a karty na siedmu aj žolíkové. Najskôr sme sa zabávali s Člověče, nezlob se. Bolo treba si ujednotiť pravidlá, kedy sa musí vyhadzovať a nasadiť novú figurku, lebo sme sa stále hádali. Potom sme prešli na žolíky. Vopred sme si dohodli, koľko kariet sa rozdáva, koľko musíš mať pri vyložení, či musí byť aj postupka, ako sa ráta výsledok. Hra nás zaujala natoľko, že Věra vytiahla zošit a založila stĺpce s menami na celopobytový turnaj. Pokračovali sme aj po večeri, ktorá bola opäť skvelá, aspoň podľa mňa. Ospravedlňovalo to meškanie, keď išli pre nás. Věra prekvapovala domácimi špecialitami. Výživový odborník by zhrozene krútil hlavou, ja som sa rozplýval. Domáce jaternice a krvavnice s dusenou kapustou.
Ku hre nám Jozef púšťal LP vinylové platne so spevákmi, ktorí mi pripomínali detstvo, domácim mladosť. Na veľké prekvapenie vytiahol niekoľko šelakových platní v roztrhaných hnedých obaloch. Jeho gramofón mal aj rýchlosť otáčok sedemdesiat osem na ich prehrávanie. Ozvali sa Kučerovci, spievali Cucurucucu, La Paloma. Odrazu som bol malý chlapec, ktorý pozoroval rodičov so susedmi pri takej istej kartovej hre a gramofón hral tie isté piesne. Kto vyhral, musel vypiť pohárik myslivca. Pri refréne piesni sa pridávali, bolo veselo. Ja som sa hanbil pred rovnako starou Evičkou od susedov. Ale nakoniec sme vliezli pod stol, na ktorom sa hralo, pozorovali nohy hráčov a bolo mi nejak čudne krásne, že si Evička so mnou hraje, lebo inokedy si mňa vôbec nevšímala.
„Na co myslíš? Jsi na řadě. Anebo bys už spal?“ prebrala mňa z pekných spomienok Jarmila.
„Promiňte, připomnělo mi to dětství. Rodiče se sousedy také hráli žolíky a pouštěli k tomu Kučerovce. Neuvěřitelná časová a dějová paralela.“
Odložili sme karty a začali spomínať na časy detstva a mladosti.
„Už bychom měli jít spát. Zítra je Silvestr, budeme vzhůru celou noc, tak dnes se třeba dobře vyspat.“ ozvala sa Věra.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.