V aute som mal taký pocit, ako keď človek opúšťa miesto, ktoré má rád, ktoré ho priťahuje. Ako by gravitácia pôsobila nie vertikálne, ale horizontálne. Ako by Vás niečo ťahalo späť a keď sa tam vraciate, zasa neviditeľná pružina ťahá rýchlejšie, ako ste schopní vo vlaku či aute sa približovať. To som zatiaľ zažíval len pri príchode a odchode z Tatier.
Doma som hneď volal Jarke.
„Dnes večer budeš spát sám? Při tvém apetitu…“ podpichovala.
„Jsi ošklivá. Už jen s tebou. Na čas v Bratislavě mohu klidně vstoupit k Františkánům.“
„Nebo spíš k jeptiškám.“ smiala sa. Nevedeli sme hovor ukončiť.
„Kdy přijedeš?“ opýtala sa nakoniec.
„V pátek večer. Čas upřesním. Nevím, jak to tak dlouho vydržím.“ A myslel som to vážne, už teraz sa mi cnelo.
34
Pondelok, môj prvý pracovný deň v novom roku. Keď je človek šťastný, chce, aby boli šťastní aj všetci okolo neho. Vybozkával som asistentku Zuzku a poprial jej úspešný nový rok, zvolal všetkých mojich podriadených a pripili sme si na zdravie a ešte lepšie výsledky v začínajúcom roku. Mojej dobrej nálady a kamarátskeho prístupu ku všetkým, aj k tým, s ktorými som si nie vždy rozumel, si všimli už pred Vianocami a boli prekvapení, že trvá. Asi sa tešili, nie vždy som bol príjemný šéf.
Veronika menom generálneho riaditeľa pozvala vedúcich pracovníkov na desiatu hodinu do zasadačky. Nebola to porada, ale tiež prípitok na úspešné napredovanie firmy. Generálny tak ako ja porušil pracovný poriadok, ale neskončilo to prípitkom. Boli chlebíky a potom z reprebaru jeho asistentka povyťahovala rôzne fľaše, väčšinou cudzích drahých značiek. Nalievala každému, na čo mal chuť. Prisadol si ku mne generálny. „I am very satisfied with you. Len ste stále nejaký official. Why?“
„Je to vo mne, vážiť si nadriadených. Prvé moje zamestnanie bolo v prevádzke na železnici. Tam som sa nadriadenému hlásil do služby a k tomu salutoval. Nechcete to zaviesť aj tu? Možno by sme mali ešte lepšie výsledky.“ povedal som so smiechom.
Nevedel, čo si má o mojej odpovedi myslieť. Neisto sa usmial a posunul sa k inému kolegovi. Vystriedal ho Tono. Začínal u mňa ako analytik, no vedel sa predať, všimli si ho vyššie a postúpil. Najskôr na riaditeľa inej sekcie a teraz je námestník a člen predstavenstva. Ale zostali sme kamaráti.
„Si nejaký vymenený. Vyhral si milión alebo ti ponúkli funkciu ministra? Čo sa deje?“ opýtal sa.
„To sa už človek nemôže tváriť šťastne a spokojne, aby sa to nezdalo podozrivé? Môžem si zas nasadiť masku dôležitého ustarosteného riaditeľa, ktorý nemá nič iného v hlave len napredovanie firmy. Ale vážne. Naozaj sa niečo deje a možno budem potrebovať tvoju pomoc. Zatiaľ ti viac nepoviem.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.