Do Prahy sme dorazili neskoro večer. Jarmila ešte zostala chvíľu sedieť v aute, potom pomaly vystúpila, očividne unavená. Povynášal som veci z auta a pripravil niečo z bohatých zásob dobrôt, ktorými nás vybavili rodičia. Sedeli sme pritisnutí k sebe, pustil som Vianočnú omšu Jana Jakuba Ryby, ďobali z naservirovaných tanierov a boli sme spokojní, šťastní, bez obáv z budúcnosti. Vianočný čas je zázračný.
49
Tri dni lenošenia a príprav na Silvestra. Stále sa ešte hlásili niektorí zákazníci, ktorých som vybavil telefonicky alebo odkázal na asistentku Lydiu. Nezobrala si cez sviatky voľno, že vraj nepotrebuje. Nevedel som, či to nerobí aj preto, že vie o našom trápení. Jarmilu z práce neobťažovali, niečo tušili, alebo sa dostali k skutočným informáciám. Možno moja Lydia, možno lekári.
Guláša zo srnčieho som sa ujal ja, Vydaril sa mi, keď sa zopár raz prevarí, bude špičkový.
Deň pred Silvestrom sme všetko nabalili a vyrazili do Kokořína.
Prijatie u Strouhalových bolo ako u ozajstných priateľov. Úprimne, ale Věra mala skúmavý pohľad, niečo sa jej nezdalo, alebo že by mala nejaké informácie o zdravotnom stave Jarmily? Jozef asi nie, lebo sa potmehúdsky opýtal: „Zas chcete dva pokoje, nebo už bude stačit jeden?“ a nalieval jeho obľúbenú, ale ozaj dobrú valašskú slivovicu.
Jarmila chcela na prechádzku, aj keď len kratšiu, po okolí osady. Zdalo sa mi, že je celkom v poriadku, krátky záblesk nádeje, až pokiaľ sa o mňa neoprela a poprosila, nech ideme späť.
Silvestrovská noc. Podobná, ako predchádzajúci rok, ale niečim iná. Už sme mali prisľúbený vstup do Európskej únie, odsúhlasili sme ho aj v referende. Nemal som nič proti vstupu do EU, ale stále som som si pripomínal Silvester 2002, kedy takisto veľa štátov vstupovalo do EU a my sme naopak delili Československo. Najsmutnejší Silvester. Dovolili sme, aby dvaja chlapi, hnaní individuálnymi záujmami, pred vilou Tugendhat rozrezali funkčný štát, ktorých obyvateľov delil len jazyk. Pritom dialekty nemčiny jednotlivých krajov Nemecka sú si vzdialenejšie ako čeština a slovenčina. A nedelia sa, naopak sa opäť spojili, aj keď mali priepastné ekonomické rozdiely. Jazykovo ich spája hochdeutsch. Niečo podobné chcel aj Štúr pred tým, než kodifikovali spisovnú slovenčinu, ale bol českou stranou odmietnutý.
Rozdelili národy, ktoré boli viac jeden národ, previazaný príbuzenstvom. Dodnes pri rozhovore s Čechom či Slovákom zistíte, že má nejaké príbuzné na druhej strane hranice. Väčšina politikov bola deleniu naklonená, cítili väčšiu príležitosť presadiť sa na menšom piesočku.
Pred polnocou bola harmonika, aj so spevom, ale bez účasti susedov. Po polnočnej vinšovačke na návsi sme sa vrátili do chalupy sami. Susedia nejako vycítili, že tento rok sa mulatovať do rána nebude. Keď sme sa už poberali hore späť, zastavila nás Věra.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.