Posledné moje slzy pokropili breh Jamského plesa. Na druhé výročie zvláštneho sna som sa vybral nočným vlakom na Štrbské pleso. Za svitania som bol tam, kde to všetko začalo. Ľahol som si na rovnaký kameň ako pred dvomi rokmi a snažil som sa zaspať. Dúfal som, že ma vo sne Jarmila opäť navštívi, možno zas v odeve dievčaťa z baníckej rodiny. Aj keď som sa vo vlaku nevyspal dobre, nezaspal som. Radšej som spomínal, ako som tu bol s Jarkou pred rokom, keď som jej dal zásnubný prsteň. Akí sme boli šťastní. A bola aj svadba.
Alana strážila suseda Eva. Po smrti jeho pani sa dlho na mňa nechápavo pozeral, kde je, prečo je lôžko prázdne. Vedel som, že mi nastanú komplikácie, budem na neho sám. Chceli si ho zobrať Petrovickí, aj Stloukalovi a Eva, ale nevedel som sa ho vzdať. Viac mňa prepájal s Jarmilou, ako veci v jej byte, fotografie, spomienky.
Na pozostalostné konanie som bol ako jediný dedič pozvaný len ja. S notárom som dohodol aj účasť rodičov Jarky, lebo som sa chcel vzdať dedičstva v ich prospech. Mal som pocit, že prijatím pozostalosti by som pošpinil náš vzťah, naše manželstvo.
Jirku som požiadal, či môžem zostať v smíchovskom byte ako nájomník za komerčné nájomné. Súhlasil, ale len za úhradu skutočných nákladov na byt. Po pol roku mňa správca domu požiadal o súhlas s opravou fasády. Odkázal som ho na Petrovických, majiteľov bytu.
„Nevím o čem hovoříte. Vlastníkem bytu jste vy.“
Overil som to. Na katastri som bol vlastníkom ja. Jirka s Olgou to dodatočne s notárom dohodli, vzdali sa bytu v môj prospech a notár dal vklad do katastra na moje meno. Vedeli, že by mňa nepresvedčili. A ja som si notársku zápisnicu neprečítal, nevidel som na to dôvod.
Mal som dostatočné príjmy bez toho, že by som musel byť denne na nejakom pracovisku. Poradenstvo sa dalo vykonávať cez počítač odkiaľkoľvek, predbehol som dobu, „home office“ sa o niekoľko rokov stala bežnou. V tom mi pomohol môj priateľ Peter. Moje spoluvlastníctvo v spoločnosti bolo založené na jej smerovaní a vypracovávaní business plánov, nie na dennom riadení.
V prázdnom byte som sa nedokázal zbaviť smútku a pocitu osamelosti, preto som sa rozhodol nájsť si nejaké prechodné bývanie mimo Prahu, ale nie ďalej, ako dve hodiny autom. Stále som ešte pôsobil v hudobnej skupine Jindřicha Haraštu a niektoré rady zákazníkom alebo manažmentu mojej firmy som musel odovzdávať osobne, nemali by sa dostať k nepovolaným. Zabezpečeniu telefonickej alebo mailovej komunikácie sa ešte nedalo veriť.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.