„Jsem ráda, že sis dal tu práci mě najít a našel čas se mi věnovat. Bylo mi s tebou příjemně.“ začala.
„Já děkuju. Za předvčerejší večer i dnešní výlet. Máš sympatické známé.“
„Pozvala bych tě ještě na skleničku, ale musím se pobalit na cestu k rodičům, na vlak jdu přímo z práce. A ještě si projít zítřejší pracovní program.
Když si vzpomeneš, zavolej mi, jak žiješ. A když ti při nějaké další cestě do Prahy vybyde volný čas, ozvi se. Pěkný večer i zbytek pobytu v Praze.“ Otočila sa, ale potom sa spamätala, pristúpila ku mne a naše líca sa dotli. Tak ako predvčerom som videl miznúť jej siluetu cez sklo dverí.
Ako spolužiak by som takéto dva dni bral ako najväčší dar. Teraz som bol sklamaný. Stretli sme sa, strávili sme spolu dlhší čas, ale náš vzťah sa nikam neposunul. Mám sa niekedy ozvať, to bola len spoločenská fráza. Věre jasne vysvetlila, prečo je so mnou. Nenaznačila, či tušila moje až bláznivé zaľúbenie na strednej. Vlastne sme o tomto období spoločne prežitom v školských laviciach vôbec nehovorili. Akoby nechcela. A odrazu som si uvedomil, že na mňa nemá kontakt. Adresu a ani telefón, lebo som jej volal na pevnú linku. Keď si zo školských čias alebo môjho úvodného telefonátu nepamätala priezvisko, tak vie len meno. Mám to chápať ako naprostý nezáujem, že som sa jej nasilu votrel do života?
Ale veď bola bezprostredná, milá a zobrala by otravného človeka k svojim dobrým známym? Nenapadal mňa žiadny dôvod, pre ktorý by bola uzavretá a neprístupná bližšiemu vzťahu, keby som jej bol sympatický. Som tam, kde som bol pred výše dvadsiatimi rokmi. Cítil som sa, ako po tanci s ňou na záver tanečných, ktorý nemal pokračovanie.
Ráno som vyplatil hotel, ale nechcelo sa mi ešte z Prahy odísť. Pobral som sa na železničnú stanicu Praha – Smíchov a vlakom sa presunul na hlavné nádražie. Kúpil si lístok s miestenkou na Slovenskú strelu, posledný denný spoj do Bratislavy. Kufor uložil do úschovného boxu a vyrazil do Prahy. Bez jasného cieľa, dolu Václavským námestím, cez Můstek na Staromestské námestie. Blížil sa čas obeda, zamieril som na Uhelný trh do reštaurácie „U dvou koček“, ktorú som už viackrát navštívil. Jedna z mála reštaurácii v cente, ktorá si ešte zachovala ráz pražskej hospody. A dobre tam varili.
Poobede som sa túlal Starým mestom, nie po turisticky známych trasách, ale na neverímboha, objavil som nové zákutia, historické pamiatky, to čo zostalo zo židovskej štvrte, až som takmer zmeškal odchod vlaku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.