„Nechám to na tobě. Tatry poznáš líp než já. A časově asi tak, jak jsme chodívali, v září.“
„Už jsem něco vybral. Jsme teď na tom finančně líp, mohli bychom si dovolit dražší hotel. Ze Štrbského plesa nebo Smokovců jsou nástupy na túry dlouhé o omezili by samotné výstupy. Do úvahy přichází Sliezsky dom, teď čtyřhvězdičkový hotel. Je dostatečně vysoko, přitom maximální komfort. Ale… U mně to vyhrává Brnčálka. Turistický standard, níže položená jako Sliezsky dom, ale připadá mi taková naše. A je z ní velký výběr výstupů.“
„Souhlas. Také mě to víc táhne na Brnčálku. Jen mi dostatečně zavčas upřesni termín.“ súhlasil Petr.
Až v ďalšej časti rozhovoru sme sa dostali k obvyklým otázkam, čo rodina, práca… A ako vždy sa vyhýbali celospoločenským a politickým témam.
Mál som nový cieľ, aj v robote som už nebol tak otrávený, spomienka na Jarmilu Petrovickú sa dostala do úzadia, ale nevymizla.
15
A prišiel deň D. Sedel som v reštaurácii neďaleko železničnej stanice v Tatranskej Lomnici a čakal vlak od Studeného Potoka, v ktorom príde Petr.
Petr vstúpil do reštaurácie. Nešiel som mu oproti k vlaku, vedel, kde ma nájde. Ani po rokoch, čo sme sa nevideli, sa nejako podstatne nezmenil. Na tvári mu pribudlo zopár vrások a na rozdiel odo mňa zostal štíhly. Možno ešte štíhlejší ako za mlada. Na mňa sa už rokmi nejaké to kilo nalepilo. Mal som pocit, že to nie je dobrých pätnásť rokov, čo sme sa nevideli, ale že sme posledný spoločný výstup urobili včera.
Prisadol si a tiež si poručil pivo.
„A dva hořce, takový historický okamžik, zas spolu v Tatrách, musíme oslavit.“
Ostych z dlhého odlúčenia z nás spadol. Boli sme opäť Hynek a Petr, na jednom lane, s maximálnou dôverou jeden k druhému. A bolo nám dobre, až euforicky, k čomu zrejme prispeli borovičky s horcom.
Nemuseli sme sa ponáhľať. Dnes nás čaká len trojhodinová cesta na Chatu pri Zelenom plese. Blížil sa čas obeda, najedli sme sa a vyrazili.
Bol pekný deň, len vrchol Lomnického štítu zakrývali oblaky. Počas celej cesty sme boli takmer ticho, urovnávali si myšlienky a snažili sa nastaviť do „horského módu“. To sa ale väčšinou podarí až keď ste už vprostred hôr a jedinou starosťou je prekonať únavu, zvládnuť exponované miesto, hľadať správnu cestu.
Spomínali sme, koľko ráz sme týmto chodníkom prechádzali a s akými výstupmi to bolo spojené.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.