Hory mňa lákali svojou prírodou, nádhernými scenériami a výhľadmi, prudkými zmenami počasia, radosťou z dosiahnutia vrcholu, ale aj iných cieľov – sediel, plies, dolín. A tiež pokojom, priestorom na usporiadanie si myšlienok. Ale keď hľadáte pokoj vo Vysokých Tatrách, musíte opustiť preplnené značkované chodníky a odbočiť do žľabov, na množstvo sediel, vrcholov, veží a vežičiek, ktoré tieto hory ponúkajú. A netreba byť skalolezec, ktorý hravo prekonáva previsy a kolmé hladké steny. Pri všetkej úcte k ich umeniu, ja som v horách nevidel telocvičňu, súťažný priestor, kto náročnejšie, riskantnejšie a rýchlejšie zdolá niektorú stenu. Práve naopak. Hory sú pre mňa miestom relaxu, meditácii, duševného odpočinku. Veď takmer na každý tatranský vrchol sa dá dostať chodecky, alebo stačia len horolezecké základy, ale hlavne treba mať skúsenosti, pokoru a rešpekt k možnému nebezpečenstvu. A samozrejme primeranú kondíciu.
Väčšinu výstupov na vyše sto štítov, veží a vežičiek som urobil sám, ale tie najkrajšie s Petrom.
Stretli sme sa celkom náhodou pri vysokohorskej túre pred viac ako dvadsiatimi rokmi. Pri dlhom návrate Kôprovou dolinou sme mali čas si pohovoriť o horách, čo nás núti sa stále do nich vracať, čo pre nás znamenajú. A zistili sme úplnú zhodu v názoroch a to nie len na hory. Potom nasledovalo niekoľko spoločných dovoleniek, pri ktorých sme mali základňu na niektorej z vysokohorských chát. Teryho, Zbojnickej,ale najčastejšie na Chate pri Zelenom plese, známej ako Brnčálka.
Nevedel som, ako je na tom Petr. Dlhšie sme sa nevideli, kontakt sme obmedzili na priania k narodeninám, meninám, Vianociam.
Vytočil som jeho číslo, ktoré mi našťastie po každej zmene pripísal na pohľadnicu.
„Petře, chci zpět do Tater. Byl jsem tam služebně a když jsem zdola pozoroval hřebeny a štíty, kde jsme spolu byli, rozhodl jsem se, že to musíme ještě zopakovat, možná i pravidelně se tam zas potkávat. Vlastně nic tak krásného a naplňujícího jsem od té doby nezažil. Mám mizernou kondici, ale už na ni pracuji. A ty jsi na tom jak? Měl bys vůbec chuť?“
„Překvapil jsi mně, ale příjemně. Také se mi stýskalo. Dokonce jsem dvě dovolenky s manželkou a chlapci strávil v Tatrách. Jenom značené přeplněné chodníky, ale byli jsme spokojeni. A kondici mám. Běhám, občas horské kolo, pravidelně hraju tenis.“
„Tak jsme dohodnutí. Teď jen kdy a jaké cíle si dáme.“ Milo ma prekvapil okamžitým súhlasom a pokračoval:
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.