Bál som sa, že nezaspím. Túžba, otázniky, ale aj šťastie mi pumpovali do žíl snáď všetky hormóny – oxytocín, kortizol, testosterón… Náročný deň plný cestovania, stretnutí a najmä rozhodujúci posun vo vzťahu s Jarmilou urobili svoje. Aj alkohol, ktorý som počas večera vypil. Tvrdo som zaspal.
28
Zobudil som sa, Jarka mi jemne triasla ramenom. „Vstávej, je osm hodin. Čeká nás procházka Kokořínskem“. Bola už oblečená, usmievavá, krásna. Posadil som sa a hľadal jednotlivé kusy oblečenia pohodené na stoličke. Odvrátila sa a odchádzajúc mňa popohnala.
„Máš čtvrť hodiny, jinak ti snídaně vystydne.“
V kuchyni to lákavo voňalo. Nezbadal som od domácich nijaké zvedavé pohľady. Už som mal pripravenú kávu z pákového kávovaru, na stole bola obložená misa a ako prekvapenie v miske huspenina. Tu som jedol naposledy niekedy u rodičov. Skutočná, bez tuku, bez stužovadiel, pevná, s kúskami mäsa a koží. Dal som si k nej nakrájanú cibuľku a ocot.
„Fantazie, hrozně dlouho jsem huspeninu a ještě tak dobrou nejedl. S takovou dobrotou jste si u mne šplhli. Ale musím si jít vypláchnout cibulová ústa, co kdyby mě Jarka překvapila a chtěla se líbat.“
Jarmila sa robila, že moju poznámku prepočula a požiadala Věru a Josefa o návrh trasy našej vychádzky. „Tak na čtyři hodiny, ne pro horolezce,“ pozrela na mňa, „abych to i já zvládla. Ukončit bychom to chtěli v nějaké dobré restauraci, kde vás zveme na oběd.
Výberu, čo by sme za tak krátky čas mohli vidieť, sa ujal Josef.
„Odtud to není daleko k sinici v Kokořínskem dole. Chodník dost prudce klesá, ale není sníh ani náledí. Potom údolím Pšovky po silnici, anebo delší oklikou po opačném břehu rybníka Kačírek k autokempingu, který je mimo provoz. Odtud se dá udělat zajímavý skalní okruh, je vyznačený. Budeme Vás s autem čekat na místě, kde by jste se měli vrátit. Pokud nezabloudíte. Protože tam pravděpodobně není mobilní signál, musíme si dohodnout nějaký čas. Já to odhaduji na tři až čtyři hodiny, budeme Vás tam čekat za tři a také se trošku projdeme. Když začnete okruh vlevo od silnice, tak se zpět dostanete z opačné strany. Půjdeme Vám oproti.
Pořádná hospoda tu není. Ty, co tu byly za první republiky, socializmus a následnou privatizaci nepřežily. Jsou zchátralé, některé už v rekonstrukci. Na oběd doporučuju jet do Mšena, není to daleko, na náměstí je vyhlášená restaurace.“
Všetko nám ukázal na turistickej mape. Mapu som vložil do malého batoha. Toho, ktorý som mal pri neúspešnom pokuse o zdolanie Kriváňa. Jarmila zobrala z chladničky sendviče, naozaj ich v Prahe pobalila. Pridal som ich spolu s malou fľašou minerálky do batoha. Našiel som v ňom balíček žuvačiek. Hodí sa, netreba si ísť umyť zuby.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.