Bolo mierne nad nulou, jasno, miestami s popraškom snehu. Schádzali sme do Kokořínskeho dolu. Chodník bol miestami strmý, Jarka sa mňa chytila za ruku. Mala rukavice. Ja nie, bol som vytrénovaný z hôr, kde v oveľa chladnejších podmienkach bolo treba mať holé ruky na istejšie uchytenie. Išla drobným krokom, aj keď zrýchlila, nahradila dĺžku kroku zvýšenou frekvenciou. Bolo vidieť, že nerobí dlhšie a náročnejšie pešie túry. Ale bolo to ženskejšie, ako keby naťahovala metrové kroky.
Pokračovali sme proti toku Pšovky. Jarmila vyzerala odpočinuto a v pohode.
„Nebude čtyřhodinová túra na tebe moc? Pamatuješ na školní výlet v Jesenících, přechod z Červenohorského sedla do Ramzové? Hrozné počasí, dost tě to vzalo. Pomáhali ti dva spolužáci. Nevím, či sis všimla, že jsem kolem vás kroužil, čekal u každého rozcestníku, protože jako třetí pomocník bych tam byl zbytečný.“ Keďže hneď neodpovedala, ešte som doplnil: „A vím, že jsi byla osvobozená z tělocviku.“
„Měla jsem drobnou srdeční vadu, ale v dětství ji ještě kardiochirurgové nedokázali odstranit. Až před desíti léty. A chodím pravidelně týdenně cvičit. Jsem v celkem dobré formě. Předtím jsem měla ještě závažnější zdravotní problém s nezvratnými následky. Ale nebudeme teď o tom mluvit, je mi dnes fajn, nechci si připomínat zlé věci.“
„Promiň, ale tvých záchranářských aktivit v Jesenících jsem si nevšimla. Bolo mi hrozně, myslela jsem, že to nedojdu. Můžeš to zopakovat dnes,“ prešla do slovenčiny, „keď nebudem vládať“. „Nebudou tam jiní sokové, můžeš mě i nést. Když zvládneš šedesát kilo.“
„Zvládnu, bude to nejkrásnější túra mého života. Ale v zimním oblečení máš ještě nějaké to kilo navíc.“
Bol som zvedavý, ale už som sa ďalej nepýtal.. Nechce o zdravotných problémoch hovoriť a vyzerá tak nádherne, že nemôže byť vážne chorá. Naviazal som na jej slovenskú vsuvku.
„Použila jsi slovenské vládať, asi proto, že nemá přesný ekvivalent v češtině. Protože používám běžně oba jazyky, často natrefím na slovo, které nakonec povím v druhém jazyce. V tom originálním nenajdu takové, které plně vystihuje to, co chci vyjádřit. Teď mě žádné nenapadá, snad jen vyjádření náklonnosti, lásky. Mít rád, mať rád, je moc všeobecné, vztahuje se na cokoliv. Potom existuje milovat, milovať, má význam jak citový, tak v podobě zvratného slovesa sexuální. Slovenština má ještě ľúbiť. Krásné sloveso, jen s citovým obsahem. To asi vystihuje to, co k tobě cítím.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.