„Bolo to aj lepšie“. Zhodnotil moje hranie Richard. „Ale pár skúšok a si späť. Najbližšie hráme na firemnej oslave. Objednali nás na dvadsiatu, začínajú poobede, tak už budú ožratí a nebudú hodnotiť naše kvality. Skôr mám obavy, aby pred polnocou nechceli zahrať, čo ich práve napadne, vrátane ľudoviek. Teraz zahrajte tú moju!“
Stávalo sa to. Situáciu zachraňoval náš klávesák, ktorý preto brával so sebou akordeón, na ktorý zahral všetko na želanie. My sme mali voľno a z nedostatku muzikantských povinností sme sa priblížili hladinou alkoholu k nášmu publiku.
„Vezmi si domov tieto nové veci. Niekde je len základná melodická linka a značky, urob si to podľa seba,“ podal mi notový materiál Richard.
„Rišo, teraz to je v pohode. Ale nerátajte so mnou natrvalo, zožeňte na tenor ešte niekoho ďalšieho. Možno sa budem sťahovať do Čiech.“ Vypadlo zo mňa niečo, nad čím som vedome neuvažoval. Bolo to niekde v hĺbke môjho mozgu.
„Kedy?“ Netajili prekvapenie všetci prítomní na skúške. „Máš novú lukratívnejšiu robotu?“
„Ešte neviem. Ale mám nový vzťah. Čo tam budem robiť, zatiaľ neriešim.“
Vo štvrtok večer mi Andrea oznámila, že v piatok už pôjde domov, všetko má hotové.
„To tým remeselníkom tak veríš, že to je nie len hotové, ale hlavne aj dobre urobené?“
„Občas som sa tam zastavila. A trojčlennej partii šéfuje môj bratanec. Postrážil kvalitu roboty aj to, aby sa veľmi netúlali po izbách, ktoré sa neprerábali.“
Pozrela na mňa a opýtala sa: „Prídeš sa pozrieť?“
Prišiel som v sobotu, dohodli sme sa, že pripraví obed, vraj kolaudačný. Vzhľadom na priestorové možnosti boli kúpeľňa, vecko aj kuchyňa prerobené optimálne a vkusne. Obývačka okrem novej drevenej dlážky mala prestavaný nábytok a niektoré kusy boli vymenené. Kvalitná stolárčina, na ktorej bolo čo obdivovať, žiadne pravouhlé bukasové hrany.
Byt voňal novotou, Andrea žiarila šťastím, z prerobeného bytu a možno aj preto, že sme spolu.
Po obede sme sa usadili do novej sedačky. Naliala víno a po chvíľke ticha se opýtala:
„Nechceš mi niečo povedať? Kde si bol? Prečo sa v poslednom čase chováš tak čudne, mám dojem, že sa mi vyhýbaš. Neboj, znesiem všetko, lepšie ako toto nevedomie. Som už stará na to, aby som si nešťastná niečo urobila.“ Smiala sa.
„Bol som v Prahe. Navštíviť moju prvú lásku zo strednej školy.“
Pozerala na mňa nechápavo. „To si ešte pamätáš?“ Som od teba mladšia, ale z prvých lások na škole mám v hlave už len príjemný kokteil. A už vôbec neviem, prečo by som ich mala naháňať dokonca až v cudzine.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.