Uvažoval som, či jej to mám povedať. Ale asi je na to teraz ten správny moment. Povedať úplne všetko. Pubertálne rumázganie vo vane, tanečné, sen na Jámskom plese a potom trvalý nepokoj, ktorý musel skončiť jej vyhľadaním a stretnutím.
Keď som skončil svoj monológ, dlho sedela ticho a pozerala na stôl.
„Mala by som závidieť, že to nie je o mne.“ povedala ticho ale potom sa vrátila k obvyklému tónu.
„Z toho mi vychádza, že je rovnako stará ako ty. Poznám tvoje nároky na ženy, vrátane veku. Ženy v tvojom veku si nazýval tety.“
„Je o polrok staršia. A nie je teta, ma stále sedemnásť.“ zamumlal som.
Andrea sa znovu rozosmiala. „Čím ťa opantala? Aká je v posteli?“
„Neviem, nespali sme spolu. A neviem, kedy a či vôbec sa ešte uvidíme. Záleží to na nej.“
Opäť na mňa neveriaco pozrela. „Ty si mal týždenný celibát? Mohlo mňa to napadnúť, podľa toho, čo bolo, keď si sa v noci vrátil. Keď mi dáš na ňu číslo, poviem jej, ako ti to ide.“
Vedel som, že Andrea ma úroveň a určite by jej nevolala.
Po chvíli mi povedala rozsudok: „Asi bude najlepšie, keď teraz odídeš a budeš rozmýšľať o svojej Dulcinei. vlastne už Júlii, keďže existuje. Zisťujem, že ťa po tých rokoch vlastne nepoznám. Si romantickejší a možno aj lepší, ako som si myslela.
Keby ťa to prešlo alebo si sa vyliečil z tejto horúčky, možno by sme mohli byť spolu ďalej. A určite neodmietnem, keď tu v Bratislave osamelý mňa pozveš do divadla alebo na koncert. Ale teraz už padaj! A zober si kľúče od tvojho bytu. Už ťa nebudem pokúšať.“
Pobozkal som ju a bez slova odišiel. Bolo mi smutno a zároveň som sa tešil, že som našiel odvahu a rozchod neodďaľoval. Našťastie nebolo treba riešiť rozvod, deti, spoločný majetok. Spájalo nás len takmer desať rokov života, aj keď ich ťažko nazvať spoločnými. Nebolo to manželstvo, ale vydarené priateľstvo s veľa krásnymi a nezabudnuteľnými chvíľami. Bola tam aj láska? Podľa toho, čo cítim k Jarmile, asi nie. Ale vie niekto posúdiť čo je láska, čo priateľstvo, čo zvyk a pohodlie v zabehnutom vzťahu?
25
Nastal čas adventu, Vianoce sa blížili. Každý deň som sa chystal, že Jarmile zavolám. Ale o čom budem hovoriť? Pozvem ju, pozvem sa? A čo keď sa mi ozve neosobným hlasom, z ktorého bude cítiť, že to už nečakala, že som ju pravdepodobne navštívil len zo zvedavosti, ako vyzerá po toľkých rokoch. A možno naopak. Čo keď si to práve bude myslieť, keď som sa tak dlho neozval?
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.