Potok sprava príjemne šumel a bublal cez balvany. A neďaleko od chaty se v kosodrevine začínajú otvárať výhľady na štíty vôkol záveru Doliny Zeleného plesa. Amfiteáter hôr je nad Zeleným plesom úchvatný. Zľava začína Svišťovkou so serpentínovým chodníkom tatranskej magistrály, prechádza do pyramídovej deväťsto metrovej steny Malého Kežmarského štítu, pokračujú prahy do Veľkej a Malej Zmrzlej doliny, oddelené hrebeňom padajúcim z Čierneho štítu, nad Malou Zmrzlou dolinou výrazný vrchol Kolového štítu, sprava dolinu ohraničuje hrebeň, ktorý končí Jastrabou vežou priamo nad Zeleným plesom. Ďalej je vidieť Červenú dolinu, ktorou vedie značený chodník na Jahňací štít, posledný v hrebeni Vysokých Tatier. Predné Kopské sedlo ho oddeľuje od hrebeňa Belianskych Tatier.
Prišli sme na chatu. Počas tých rokov, čo som ju navštevoval, sa podstatne nezmenila, čo mi vyhovuje. Ubytovali sme sa. Izba je viaclôžková, ale máme ju len pre seba, zaplatil som ju komplet.
Zišli sme do reštaurácie. Turistický nával pominul, sú tu už len ubytovaní hostia. Preberali sme alternatívy výstupov, pre každé počasie. Lebo podľa predpovedi nemalo byť ustálené, ale mohli sme očakávať takmer všetko.
Obzrel som sa po jedálni. Väčšinou muži, asi horolezci, dva manželské páry. Neboli tú takí hostia, či skôr hostky, ktoré som tu zažil kedysi dávno, pri pobyte ešte bez Petra. Zaspomínal som na tu zvláštnu noc.
Ubytovali sa tu dievčatá či mladé ženy, prišli sem niečo osláviť. Samozrejme ako vždy, niektoré pekné, ale aj menej zaujímavé. Sedeli pokope, nevšímali si iných hostí.
Večer už za tmy som sa pobral na prechádzku smerom k Bielym plesám. Podobný nápad mali aj dievčence. Dobehol som ich, už sa nebolo možné vyhnúť konverzácii. Postupne sa do rozhovoru najviac zapájala jedna z nich, s príjemným hlasom. Odrazu sme boli sami, jej kamarátky sa vrátili. Či už toho mali dosť, alebo zámerne, neviem. Noc bola na nadmorskú výšku, v ktorej sme sa nachádzali, teplá. Hviezdy nerušené svetelným smogom tvorili ligotavú klenbu, nádhera noci by ovplyvnila aj menej romantického človeka, ako som ja. Pred návratom sme sa posadili na kameň. Ruky sa nám dotkli, žiadna neuhla. Nevedomý dotyk sa zmenil na vedomé objatie. Bolo to nádherné, neskutočné. Na chatu sme sa vrátili neskoro, agregát vyrábajúci elektrinu už nebafkal, bola tma.
Druhý deň dievčence odchádzali. Vyrážali skoro, ešte som bol na chate. Lúčil som sa s nimi a pátral, s ktorou som strávil tak krásny romantický večer. Všetky sa tvárili rovnako, neuhýbali očami ale ani nič nenaznačovali. Zostalo to tajomstvom. Bola to tá najviac sexi, alebo utiahnuté nepekné dievča? Ale to asi nie, moje ruky si ešte pamätali zaujímavé tvary a krivky.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.