Měli jsme pěkný velký dům na lukrativním místě v Praze. I když nebyl součástí bezpodílového vlastnictví, Karel byl velkorysý. Dům prodal a koupil nám byty. Sobě samozřejmě větší, když plánoval v budoucnu rodinu. Jsem mu vděčná, po rozvodu bych určitě měla existenční problémy. Dnes se dokážu o sebe postarat sama, mohla bych byt vyměnit za nadstandard nebo domek na okraji Prahy, ale na Smíchově jsem si zvykla, jsem spokojená.
Prosím bez doplňujících otázek. Já jsem ti dala jedinou, ale podobná od tebe je už zahrnutá v mé zpovědi“.
Odzbrojila mňa, ale vlastne som ani nemal ďalšie otázky. Len tu pre mňa najdôležitejšiu, ktorú by som aj tak nemohol položiť, lebo bolo na ňu priskoro. Či by naozaj stála o moje priateľstvo. A chcel by som viac, ako byť len v jej zozname kamarátov, bývalých spolužiakov. Chcel by som, aby bola konečne moja.
Odišiel som od našich „curriculum vitae“ a opýtal sa na niečo celkom iné.
„Byly jste velké kamarádky s Lenkou. Víš, co s ní je? Kontaktujete se?“
„Studovala v Olomouci na katedře psychologie. Neměli jsme to daleko, občas jsme se navštěvovaly, jednou v Brně, potom zas v Olomouci. Když jsem potkala Karla, tak to šlo do útlumu. Ještě jsme si telefonovaly, potom už jen občas napsaly. Teď si zavoláme, když má některá z nás narozeniny, jmeniny, na Vánoce. Pracuje jako psycholožka v nějakém sociálním zařízení. A je vdaná, podle poslední informace stále šťastně.“
„Nedivím se tomu šťastnému manželství, Lenka byla krásná, křehká, připadala mi až nehmotná. K té by nemohl být nikdo zlý.“
„Ke mne mohou být muži zlí, nejsem tak nehmotná?“ Opýtala sa so zvláštnym úsmevom.
„Ty asi hledáš ji, ale dřív jsi sehnal kontakt na mne.“ Z výrazu tváre bolo jasné, že to myslí ironicky. Že by prvá partnerská škriepka? Jej žiarlivosť by mi urobila veľkú radosť, ale to by som si namýšľal veľa.
Dve pivá stačili a aby sme nesedeli len tak, poručil som si ešte whisky so sódou a Jarmila tretie martini. Na jej poznámku by sa dalo naviazať, že hľadám len a len ju. Že v Prahe nemám žiadny iný cieľ ako ju nájsť. Ale zatiaľ sa nepýtala, nezaujímalo ju, čo vlastne v Prahe robím.
„Kolegové a kamarádi mě oslovuji Jarko, Jaruš a ještě všelijak. Tak bych navrhovala Jarku, Jaroslava je moc dlouhé a zní to úředně.“
„Děkuju Jarko. S Hynkem se nedá nic dělat. V dětství mi vymysleli nějaké zdrobněliny, ale to je v mém věku nepoužitelné.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.