„Dám si to co Ty, je to moje oblíbená snídaně. A nenapínej mně, kam půjdeme?“
Dorobila obidve porcie a prisadla si.
„Možná bych to měla nechat jako překvapení, ale musím ti dát možnost můj výběr odmítnout. Mám dobrou známou, mají chalupu v Kokoříně. Často mě tam zve a teď je prvním rokem v důchodu, její manžel už déle, jsou tam teď víc jako v Praze. Měsíc odolávám jejímu pozvání, tak to můžeme využít. Prahu poznáš, býváš tu častěji, ale Kokořínsko asi méně.
Je to jen hodinu autem. Škoda, že tam nemůžeme zůstat aspoň dva dny, možná celý víkend. Ale ty máš v Praze asi nějaké povinnosti a já zítra jedu odpoledne vlakem do Havířova. Táta má narozeniny.“
Ešte som jej nepovedal, že som v Prahe len kvôli nej. A lákavo vyzerala aj jej cesta do Havířova, aj ja tam mám stále rodičov. To som okamžite vyhodnotil ako naprosto nevhodné, vtieravé. Veď by to vyzeralo, že sa ideme navzájom predstaviť rodičom. Ale tomu vôbec nezodpovedal náš súčasný vzťah.
„Výborně. Ten kraj vůbec nepoznám. Jedině vím, že tam chodívali romantičtí umělci, jako Karel Hynek…“
„Navrátil, Mánes“ doplnila ma Jarmila. „Vyrazíme, abychom to stihli do oběda. Pozveme je do místní restaurace, dobře tam vaří. A ještě se podíváme po okolí, aspoň k hradu, ale asi bude v listopadu zavřený.“
Výlet sa mi páčil, ale zo slušnosti som zapochyboval: „Bude to vhodné, když přijdeš s cizím člověkem, kterého neznají?“
„To neznáš je. Jsou velmi společenští, budou upřímně rádi. Spíš bude problém dostat se od nich.“
Jarmila mala zánovnú, slušne vybavenú škodu oktaviu. Neponúkol som sa, že to odšoférujem. Každý si najradšej svoje auto riadi sám a navyše dobre poznala cestu.
Cesta ubehla rýchlo. Žiadna osobná konverzácia. Hovorila len Jarmila, kadiaľ prechádzame, vedela aj geografické a historické podrobnosti k jednotlivým miestam. Neišla najkratšou možnou cestou, ale vzala to cez Kokořínsky Důl, aby mi ukázala peknú prírodnú scenériu a najmä hrad Kokořín.
„Na parkovišti pod hradem jsou dva autobusy. Z toho usuzuji, že hrad je mimořádně otevřený pro nějakou výpravu a můžeme to využít.“ rozhodla Jarmila a vzápätí sme pešo stúpali k hradu.
Mala pravdu, na nádvorí začínala prehliadka s veľkou skupinou turistov. Nepridali sme sa. Stačí, keď vyšliapeme na vežu. Pokladňa bola zatvorená, zájazd si asi uhradil prehliadku vopred. Strčil som sprievodcovi dvesto korún a zamierili k veži. Pri pozeraní z veže na okolitý Máchov kraj som sa rozpomenul na trampskú pieseň a zanôtil:
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.