„Na hradě Kokořín,
světla už nehoří,
Bílá paní šla už dávno spát.“
Ďalej som to už nevedel. Ponáhľali sme sa, bol čas obeda.
22
Cez klesajúce serpentíny a na moje prekvapenie krátky cestný tunel sme boli o chvíľu v obci Kokořín. Celá táto chránená krajinná oblasť musela ponúkať množstvo zaujímavých romantických prechádzok, no na tie nebol čas. Chalupa známych bola mimo obec v lesoch v malej osade. Nebola to typická zrubová chalupa, ale murovaný dom s podkrovím, pekne zrekonštruovaný, uprostred udržiavanej záhrady.
Cítil som sa nepríjemne. Vopred som nevedel, aký program Jarmila chystá, ale ani po ceste mňa nenapadlo niekde zastaviť a kúpiť kvety. Jarka mňa pobavene pozorovala a potom vytiahla z kufra auta kyticu, tak akurát na túto príležitosť a tašku s fľašou vína. Kyticu vopchala mne a víno si nechala. S vďačnosti by som ju pobozkal, ale netvárila sa, že by ju to potešilo. Pravdepodobne sme už boli cez okno sledovaní.
Bránka nebola zamknutá, vošli sme do záhrady. Vo dverách sa objavila domáca pani s prísnym výrazom. Udržiavaná, nehádal by som jej dôchodcovský vek.
„Kde jste se zdrželi? Už jsme se báli, zda se Vám po cestě nestálo něco nepříjemné.“
„Zastavili jsme se na hradě. Asi bychom později už na to nenašli čas,“ vysvetlila Jarmila.
Tvár hostiteľky sa okamžite zmenila z prísnej na milú a usmiatu. „Poďte ďalej. Vítam vás u nás, pán Hynek“ spustila celkom dobrou slovenčinou. „Som Věra.“ Ponúkla mi ruku a vzápätí pobozkala Jarmilu, ktorá sa bránila pozvaniu do domu.
„Nemusíš slovensky. Hynek sice žije na Slovensku, ale čeština je jeho rodný jazyk. A máme jít už dovnitř? Nepůjdeme nejdřív na oběd do restaurace U koně?“
„Chceš mě urazit? Mám navaříno, víš, že to je moje hobby.“
Vošli sme. Interiér predstavoval skutočnú chalupu. Zariadenie, kachle, doplnky boli zo staršieho obdobia ako dom. Ale všetko bolo praktické, nič len na predvádzanie sa. V kuchyni, ktorá bola zároveň jedálňou, sme sa zvítali s domácim pánom Josefom. Ten viac zodpovedal očakávanému vzhľadu dôchodcu. Dobrácky pantáta s bruškom úmerným veku.
Už mal v pohárikoch rozliatu slivovicu. Hneď aj vysvetlil pôvod nápoja.
„Pocházím z Valašska, z Horní Bečvy. A stále tam mám celou rodinu i zdroj této dobroty“.
Obed bol vynikajúci, naozaj by bola škoda ísť aj do dobrej reštaurácie. Pri káve začala Viera vyzvedať.
„Taková dobrá duše, jako je Jarka, si nezaslouží byt sama. A už jak dlouho.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.