Vrátil som sa k Lucii. Chytila mňa za ruku, stisla ju. Mal som okolo seba tých najmilších a predsa som nemohol byť šťastný. Vianočná nálada sa miesila s niečim doteraz nepoznaným. Smútok, ale aj nádej a vzápätí zas beznádej. Prečo my. Okolo seba vidím páry, ktoré sa klamú, ktorí nie sú zaľúbenci, ale len spolubývajúci. Rozvádzajú sa. Navzájom sa nenávidia, pohŕdajú sebou. Zdraví a spokojní partnera ohovárajú, neštítia sa povedať aj nechutné intímnosti, sporia sa o deti a majetok. Možno by sa z choroby partnera ešte aj tešili, ale určite neprežívali to, čo ja.
Dal by som všetko čo mám a aj sa zadĺžil, lekárom, ktorí poznajú zaručený spôsob, ako Jarmilu vyliečiť. Neviem o takých. Sú?
Štedrovečerné menu sme robili spoločne. Vysmážaný kapor, zemiakový šalát, šošovicová polievka a ďalšie chody, ktoré sme si pamätali z našich rodín, Lucka prispela francúzskym dezertom bûche, ktorý sa jej podarilo bez znateľného obúchania priniesť v plastovej škatuli.
Z darčekov sme sa všetci úprimne tešili. Neboli vôbec praktické, ale každý dostal to, čo mu urobilo radosť, čo by si sám nekúpil, lebo by to považoval za márnotratnosť.
Nasledovali vianočné rozprávky, Tři oříšky pro Popelku, Mrázik. Lucka sa detsky tešila. Vo Francúzsku jej chýbali. Napadlo ju, že by sme mohli ísť na polnočnú. „Je v tejto štvrti kostol, aby sme tam došli pešo?“
„Je, svatého Václava, není to daleko.“ poradila Jarka.
„Išli by sme všetci? Bolo by to pekné.“ tešila sa Lucka.
„Jsem hrozne utahaná, půjdete jen vy dva.“
Lucka v priebehu emóciami naplneného Štedrého večera celkom zabudla, že Jarmila nie je v poriadku. Ihneď svoj nápad s polnočnou odvolala. „Nie, v taký krásny večer se nebudeme deliť. Čo keby otec zahral nejaké vianočné a budeme spievať. Ešte si koledy pamätám.“
Prešli sme do pracovne, hral som a Jarka s Luckou celkom dobre spievali, podarili sa im aj dvojhlasy. Boli to moje snáď najkrajšie Vianoce, ale asi aj najsmutnejšie.
48
Po obede na Božie narodenie mala Lucka rezerváciu na vlak do Bratislavy. Už zbalená sa lúčila. Objala Jarmilu, tá jej objatie opätovala. Sedeli na pohovke, objatie nebralo konca. Zbadal som, že sa Lucke otriasajú pleca. Na moje prekvapenie som zbadal slzy aj v očiach Jarky, prvý raz. Možno vôbec nevedela plakať, alebo doteraz nemala príčinu. Čas utekal, nevedel som ich vyrušiť. Keď sa oddelili a Lucka sa pomaly dvihla z pohovky, mohol som len konštatovať: „Vlak už nemáme šancu stihnúť. Pôjdeš zajtra, alebo Ťa odveziem autom?“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.