Pred spaním sme sa sprchovali hore vo vani, tentoraz už bez opýtania. Vystriedal som Jarmilu. Bol som vo vani, keď vošla do kúpeľne.
„Promiň, ale nechala jsem si tu kosmetickou tašku. A nepotřebuješ umýt hřbet?“
Prikývol som. Umyla mi chrbát a potom si pred zrkadlom krémovala tvár. Neobratne som vyliezol z vane obrátený k nej chrbtom. Zatiaľ, čo som sa utieral a obliekal pyžamu, odišla.
Keď som sa vrátil do izby, už ležala. Na boku, tvárou k stene. Tentoraz bez váhania som k nej priľahol v polohe kopírujúcej jej telo, rukou ju objal a ústa pritlačil do jej vlasov. Musela cítiť moje vzrušenie, ale nepohla sa. Pamätal som si jej prosbu. Keby zmenila názor, asi by to dala najavo. Budem poslušný, nesklamem ju. Bolo to nádherne mučenie.
Keď sa mi zdalo, že zaspala, presunul som sa do svojej postele.
Ako vzniká takáto osudová príťažlivosť? Je to chémia, feromóny, alebo genetika, kódy výberu partnera už od embrya, možno sa vytvára v sociálnom prostredí a vnemoch v detstve. Koľko osob druhého pohlavia, ktoré sú pre nás takto osudové, existuje medzi miliardami možností? Alebo len jediná? Potom som trafil výhru mnohonásobne prevyšujúcu ten najlukratívnejší jackpot. Nie vždy sa takéto páry stretnú, dokonca odhadujem, že minimálne. Ale aj v tom prípade sa dá prispôsobiť, zvyknúť, prežiť spolu šťastne celý život. Ozaj tragické je, keď táto osudová príťažlivosť nie je obojstranná.
32
Ráno sme presvedčili Věru, aby zas netrávila celé doobedie v kuchyni, že ich teraz my pozývame do Mšena. Súhlasila. „Aspoň se ještě můžeme porozprávět, než odjedete. Ale doufám, že se neloučíme na dlouho a brzy nás zas přijedete navštívit. S vámi tu je víc zábavy než jen s mrzoutem Josefem.“
Pozrela zvedavo na nás. „Jak teď budete fungovat? Z Bratislavy do Prahy to není na denní dojíždění.“
Nemali sme odpoveď, len sme pokrčili ramenami.
Věra nás nechcela uviesť do ešte väčších rozpakov, začala hovoriť, aké pekné to tu je od jari do jesene, aké zaujímavosti sú v blízkom okolí. „Aby jste to všechno viděli, musíte nás navštívit co nejčastěji.“
Po obede v Mšene a dlhom lúčení u áut sme pokračovali do Prahy. Jarmila mi radila, kadiaľ mám ísť a odrazu sa rozosmiala.
„Noc před Silvestrem jsi se něco naběhal. Vycházka ti byla málo?“
Bol som ticho. Mám sa trápne priznať?
„Já jsem jedla všechno co ty. Nenapadlo tě, že musím mít podobný problém? Zatím co jsi běhal do koupelny, já jsem si pomohla v pokoji. Pod duchnou.“







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.