Keďže som nemienil zastaviť na salaši, v Ružomberku som odbočil na Donovaly. Horská krajina, vľavo Nízke Tatry a vpravo Veľká Fatra, mňa vždy upokojovala. Keď som videl ešte mnou nenavštívené doliny a vrcholky, nebolo ich už veľa, hneď som spriadal plán, ako to napraviť. Dnes som skôr sledoval pásy rúbanísk a uvažoval, koľko je pravdy na tom, že naše lesy sa drancujú a stále ubúda ich plocha, aj keď lesné závody hovoria opak.
Môžu opatrenia, ktoré navrhujú ekológovia, zachrániť svet v podobe, ako ho ešte poznáme? Separovanie odpadov, koniec využívania fosílnych palív vrátane spaľovacích motorov a prechod na obnoviteľné zdroje, zníženie spotreby, osobné vlastníctvo nahradiť zdieľaným…
Biznis je všemocný, posledný biznismen z podzemného bunkru bude dávať príkazy na vyrúbanie posledného kusu lesa. Nikto neobmedzí leteckú dopravu. Ekologická železničná je pre cestujúcich mnohonásobne drahšia a keď prirátame ešte nepohodlie a prestupovanie, len železničný fanúšik ju na dlhšie vzdialenosti použije. V nákladnej doprave štáty robia minimum, aby sa preprava z kamiónov vrátila na železnicu.
Ešte v osemdesiatych rokoch v Československu fungovala sieť železničných staníc so sústredenou nakládkou a vykládkou. Tu sa tovar dovážal vlakmi a prekladal na nákladiaky, ktoré ho rozvážali do vzdialenosti desiatok kilometrov. Väčšina fabrík mala vlastnú železničnú vlečku. To všetko sa zrušilo. Koľaje na prekládku zarástli vegetáciou, koľaje vo fabrikách sa vytrhali. Cestná lobby je silná.
Väčšina environmentálnych opatrení, ktoré by boli účinné, nie sú z politických dôvodov prijaté. Alebo sa dotýkajú podnikania sponzorov politikov, alebo by znížili počet voličov.
A aj keď by štáty Európy boli ozaj zodpovedné, odrazí sa to na celosvetovej klíme? Keď sú početnejšie štáty, ktoré sa len dostávajú na ekonomickú úroveň Európy a USA a nemienia sa hlúposťami, ako je životné prostredie, brzdiť. Keď polovina ľudstva trpí hladom, už aj smädom a majú iné starosti, ako sa správať ekologicky.
Ale ani my nie sme uvedomelí, keď sa to týka nás samotných, nášho pohodlia a blahobytu. Bežné sú dva automobily v domácnosti, vlastníme plno drahých vecí, ktoré nepotrebujeme, dovolenka musí byť zahraničná, už ani nie na Jadran, ale čo najďalej. Maledivy, Zanzibar, Karibik…
Pokladám si ďalší nadväznú otázku. Nie je to snaženie zachrániť planétu už zbytočné? Je nás tu prosto mnoho a z ľudskej povahy vyplýva, že sa vždy budeme snažiť zabezpečiť si čo najlepšie podmienky, nie uvedomelo sa uskromňovať. Nejde o šieste vymieranie druhov na Zemi? Po prvý raz zapríčinené nie prírodnými katastrofami, ale samotným živočíšnym druhom?
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.