„Je dobré, že si teraz budeš vedieť vysvetliť veľa vecí, ktoré ťa znepokojovali. Ale nemysli si, že sa môžeš od základov zmeniť,“ s úsmevom zabrzdil moje prílišné nadšenie.
Aspoň už viem, prečo som v detstve nechápal záver môjho obľúbeného románu Robinson Crusoe. Ako sa tešil, keď ho konečne z ostrova zachránila loď. Prečo? Čo mu chýbalo?
Tentoraz som po návrate z túry, pokiaľ sa dala takto nazvať krátka prechádzka s čudným zaspaním u Jamského plesa, zostal na hoteli. Nebolo čo osláviť. Bol som rozladený, nevedel som, čo sa so mnou deje. A zvláštny živý sen na brehu plesa mi neschádzal z mysli.
Večer volala Andrea: „Ty dnes neprídeš, zostal si doma?“
„Nie, som ešte v Tatrách na hoteli.“
„Prečo, niečo sa stalo?“
„Nič, len som si chcel urobiť nejakú túru, zaspomínať.“
„Spomínaš sám, alebo ste zostali viacerí? Napríklad Veronika.“
„Neviem, opýtam sa na recepcii. Aspoň by som nebol večer v bare sám.“
Chvíľu túto odpoveď spracovávala, ale nevybuchla, ani to nekomentovala. Len sa ešte opýtala: „Kedy sa vrátiš?“
„Možno zajtra. Ozvem sa ti.“
Inokedy by mňa telefonát s priateľkou potešil, dnes rozladil. Zišiel som dole na pohárik a v prázdnom bare sa snažil usporiadať myšlienky.
10
Po raňajkách som sa zbalil a hotel opustil. Bola sobota, inokedy by som ju využil na horskú túru alebo výlet do niektorého tatranského strediska alebo aj na poľskú stranu. Nemal som náladu, nelákalo ma to, ani som si neplánoval nejaké zastávky po ceste domov.
Vždy cestou z východu som sa zastavil v salaši za Ružomberkom. Pamätal som si ho ešte, keď začínali. Jedna drevenica s okienkom na predaj, ovečky, len zopár ľudí. Teraz sa rozrástli. Je tam veľká reštaurácia, na parkovisku okrem áut niekoľko autobusov, všade rady. Takéto miesta nevyhľadávam a sú mi nesympatické. Lenže kvalita produktov z ovčieho mlieka zostala, pribudli mimoriadne chutné pekárenské výrobky.
Ale prečo sa tam zastaviť? Pre tú trošku syra, syrových nití a bryndze nestojí zato hľadať parkovanie a vystáť rad. Som rozvedený, bývam sám, dcéra študuje vo Francúzku. Väčšinu voľných víkendov som trávil u priateľky Andrei. Rozptýlenie, kultúra, prechádzky do prírody. Tak sme to brali. Nezáväzne, bolo nám spolu celkom dobre, rozumeli sme si. Ale teraz som sa k nej nechystal.
Čo sa deje? Akoby sa rúcali všetky záchytné body, ktoré mi spríjemňovali inak dosť nezaujímavý život, plný termínov, porád, rokovaní, neustáleho pretvarovania sa, aký som spoločenský, ako mi je s kolegami, obchodnými partnermi aj nadriadenými dobre. Nechcelo sa mi k priateľke, nechcelo sa mi zavolať niektorého z bližších kolegov na pivo. Dnes je skúška hudobnej skupiny, kde občas zaskakujem na tenor saxofón. Príjemné rozptýlenie, ale nie pre dnešný večer.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.