Snáď po tomto kolapse, tak ako vždy, zostanú malé ostrovčeky života, ktoré evolúciou zas zaplnia zem. A možno medzi nimi bude zopár ľudských jedincov, ktorí začnú opäť tvoriť históriu ľudstva, ktorá skončí…. neskončí? Nebolo by lepšie, keby ďalší život bol už bez dominantného druhu, ktorý sa nevyvíja evolučne, ale revolučne? Ktorý nechce byť súčasťou prírody, ale ju ovládať, hrať sa na boha. Možno smutný a sklamaný boh už nebude chcieť experimentovať s ďalším Adamom a Evou.
Z týchto pre ľudstvo pochmúrnych myšlienok ma prebral neuveriteľný výjav. Bol som už v klesaní za vrcholom horského prechodu a oproti zo zákruty sa vynorili dva kamióny, kabína pri kabíne, ten v ľavom pruhu sa snažil predbiehať. Druhý kamión mu to nechcel uľahčiť, možno sa bál na stúpajúcom úseku spomaliť. Aj keby som prudko brzdil, kamión by nestihol manéver dokončiť. Periférne som zbadal vpravo lesnú cestu, na ktorú som riskantne odbočil. Auto sa zakymácalo, zopár raz nadskočilo a vbehlo do lesa. Zostal som sedieť, musel som túto nečakanú situáciu predýchať. Obzrel som sa na cestu. Tam to vyzeralo, že sa kamióny nejako zoradili. Premávka bola pokojná.
Vo vypätej situácii som si nevšimol evidenčnú značku kamióna. Ale aj načo. Nič sa nestalo, polícia by nemala čo riešiť, nemal som svedkov.
Pomaly som vycúval na hlavnú cestu a schádzal do Starých Hor. Po takom zážitku by dobre padol pohárik, čapované pivo. Zastavil som u prvého penziónu, ktorého som si všimol. Nemal vlastnú reštauráciu, podávali sa tam len raňajky. Ale zdal sa mi čistý a útulný. Ubytoval som sa, prezliekol a vyrazil do blízkej reštaurácie.
Po dobrom obede a v lepšej nálade som sa rozhodol pre krátky výlet do Tureckej. Hodne dávno, ešte s Danou prvé leto po svadbe, sme odtiaľ vychádzali na horský hotel Kráľová studňa. Nádherná dovolenka, aj počasie prialo. To nám ešte bolo spolu dobre.
Krčma U Maka mala otvorené. Bolo prázdno, len u jedného stola sedel muž, asi päťdesiatnik. Pozeral na mňa, ako by mňa zval, bolo mi hlúpe sadnúť si inde, tak som prisadol.
„Hore asi nejdete, už je neskoro a ani tak nie ste oblečený, bez ruksaku…“ bola to konštatovanie, či skôr zvedavosť, čo tam robím.
„Ubytoval som sa dole v Starých Horách. Cestujem zo Štrbského Plesa do Bratislavy, ale nebolo mi nejako dobre, tak som zastavil a zajtra budem pokračovať.“ A opísal mu nepríjemný zážitok s kamiónom.
„Behajú tu ako blázni“, pritákal mi. „Bývam dole v Starých Horách, tu som bol niečo vybaviť. Dom máme u hlavnej cesty a je to katastrofa. Už neviem, aké okná si dať, aby sa dalo pokojne spať.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.