51
Prišla jar, príroda sa prebúdzala a rozvíjala, ale ja som sledoval, ako Jarmile ubúdajú sily. Už celkom skončila s prácou, bola na nemocenskej, ktorá by neskôr vyústila do invalidného dôchodku. Niekoľkokrát mesačne sme navštívili Strouhalových a pobudli tri štyri dni. Správali sme sa, ako by sa nič nerobilo. Hrali karty, grilovali, púšťali muziku alebo si aj sami zaspievali. Chodili sme autami na výlety po okolí na miesta, kde nebolo treba vynaložiť väčšiu námahu. Keďže sme obaja prišli o služobné autá s možnosťou súkromného používania, kúpili sme si nový veľký a bezpečný voz, zo segmentu SUV, ktorý sa začínal presadzovať na trhu.
Relatívne normálny život skončil v máji. Zdravotný stav sa jej začal rýchlo zhoršovať. Týždeň bola v nemocnici, vrátila sa v nezmenenom stave, väčšinu dňa preležala. Snažila sa, občas si chcela zahrať nejakú doskovú hru alebo karty, pozerať na videu filmy, pri ktorých zaspávala. Zbadal som, že sa na mňa previnilo pozerá, ako by hovorila „promiň, všechno jsem pokazila“. Alan mal radosť, že sa môže celý deň vyvaľovať s paní v posteli. Uvažoval som o možnosti presťahovať sa do domu na okraji Prahy, so záhradou, bez schodov. Mohol som predať bratislavský byt, niečo sme mali nasporené. Ale to by trvalo týždne, skôr mesiace a cítil som, aj keď si nechcel pripustiť, že toľko času nemám.
Nedokázal som byť už viac smutný. Bol som zmierený s realitou, v hlave som mal prázdnotu. Nič som neplánoval, na nič sa netešil, len som jej chcel byť stále nablízku. Vlastne bolo šťastie, že som prišiel o prácu. Necítil som krivdu, len som nechápal, prečo práve my. Keď som poznal, čo je ozajstná láska, musím o ňu prísť. Ako keď slnko vyjde spoza mrakov, všetko ožiari, ale potom zas zájde. Ešte nezašlo. Môžem ju držať za ruku, rozprávať sa s ňou.
Jedno ráno sa mňa opýtala: „Chtěl sis mě vzít?“ Otázka mňa prekvapila. „Samozřejmě. Chci si tě vzít už čtvrtstoletí. Až ti bude líp, tak to naplánujeme. Mně by postačovala malá svatba, ale důležitá je tvoje představa.“
„Zítra, pokud se ještě udržím na nohou. Chci zemřít jako tvá žena.“ Zamrazilo mňa, prvý raz to povedala nahlas.
Rýchlo som to začal organizovať so Stloukalovými. Pricestovali aj rodičia Petrovickí. Olga po svadbe zostane Jarke pomáhať. Mojich rodičov som od účasti odhovoril. Bude to vytúžená, ale smutná svadba.
Stloukalovi dokázali zázrak. V ich farnosti mali známeho kňaza, ktorý bol ochotný nás cirkevne oddať, aj keď sme obaja rozvedení a nemali sme prípravu na cirkevný sobáš. Boli sme pokrstení, predchádzajúce sobáše neboli cirkevné a samozrejme nemalú úlohu zohral aj zdravotný stav nevesty. Kňaz nás navštívil, hovoril s nami a potom osobitne za zatvorenými dverami s Jarmilou. Navrhol nám obrad u nás doma, ale zatiaľ si Jarka trúfala dôjsť k oltáru po vlastných.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.