Když už jsme byli v zajímavém nedorozumněníhodém stavu, zeptal jsem se, zda mu není divné, že ačkoli jsme ze stejného vesmíru, většinou si nerozumíme. Reagoval jako vždy prostince.
„Máme asi OZR.“
Kdo neví, co je to OZR, toho musím uklidnit. Nevím to zatím ani já. Jsem však rozhodnut to zjistit.
„Co jsi říkal?“ zeptal jsem se ve snaze ozřejmit toto slovo.
„Máme asi OZR. Říkal jsem.“
„Já vím, co jsi říkal, ale nerozuměl jsem ti. Tak mi to, prosím tě, vysvětli.“
„Máme asi OZR. Říkal jsem. A nechňápu, jak můžeš říct, že víš, co jsem říkal, když jsi pak vzápětí řekl, že jsi nerozuměl?“
„Rozuměl jsem textu, ale nerozuměl jsem obsahu. Rozumíš?“
Řekl, že nerozuměl, ale že teď už rozumí, ale nerozumí, čemu nerozumím. Je marné se hádat, či vysvětlovat nevysvětlitelné. Zeptal jsem se tedy znovu jinak.
„Nevím, co je to OZR.“
„OZR je zkratka.“
„Dobře. To jsem pochopil, ale čeho?“
„Čeho co?“
„Čeho je to zkratka?“
„Nemoci.“
„Jaké nemoci.“
„Nenakažlivé, leč těžké.“
„Mohl bys mi ji přiblížit?“ Stoupl si ke mně blíž a pošeptal mi do ucha:
„OZR.“
„Nemyslím fyzicky, ale slovně.“ Nato se na mě podíval jako kuře na výkladní skříň a řekl, že mi teď pro změnu nerozumí on. „Nemyslím fyzicky, ale slovně? Jak se dá myslet fyzicky, nebo slovně?“ Přehlížeje jeho poslední větu jsem se chtěl dobrat svého cíle a znovu jsem opakoval otázku.
„Co znamená zkratka OZR?“
„Zkratka OZR znamená otrava zdravého rozumu. Koukal jsem, že ji má u vás většina politiků.“
„No sláva,“ zaradoval jsem se. „Nemohls mi to říct hned?“ Poplácal mě po rameni a prohlásil, že mohl, ale že já vždy při dopátrávání se výsledku dělám takové krásné ksichty, že se o ně nechtěl připravit. No řekněte, není on úplně blbej?
- Shoda jmen
(podivné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. Když mě naštve, řeknu mu, že je úplně blbej. Tentokrát jsme se však setkali s člověkem žijícím v jiné dimenzi. Kvůli plánované svatbě jsme šli s Janou na úřad, přihlásit své vyvolené změnu bydliště a jiné záležitosti s tím spojené. Dušinka šel s námi, protože jsme chtěli jít všichni tři spolu později do třidé kina. (Měl bych pochopitelně napsat zavedené označení 3D kina, ale snažím se být průkopníkem českých novotvarů a tak mě čtenáři i textový editor musí omluvit.) Mohl bych jen popsat, jak se odehrál rozhovor mezi námi a úřednickým šimlem, ale doslovný zápis bude lepší, jelikož v mnohém připomíná mé dřívější rozhovory s Dušinkou.
„Jméno.“
„Jana.“
„Dál.“
„Nikdo neklepal,“ odpověděl Dušinka.
„Dál,“ pokračoval úředník dívaje se na Janu.
„Rovenská.“
„A vy jste co?“
„Nastávající. Jan Rovenský.“
„Takže bratr.“
„Ne, nastávající.“ Znejistělý pán v brýlích napsal nastávající bratr.
„Vy jste doprovod, nebo máte také nastávající funkci?“ obrátil se ouřada na Dušinku.
„Já jdu do kina.“ Odpověděl Dušinka po pravdě. Touto odpovědí zaskočený pán nechtěl ze sebe udělat vola a snažil se zavtipkovat. Bohužel se jménem trefil náhodou do mého nastávajícího tchána.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.