Díval jsem se na něj nechápavě a v hrdle jsem měl vzteky knedlík. „Jak? Půjdeme domů! A kdy poletíme?“ vypadla mi z úst písmenka a sotva mi bylo rozumět. Byl jsem vysílený, utahaný a vzteklý. Upadl jsem do trávy a snažil se, aby na mě nebylo poznat, že jsem se silami v koncích. Sedl si vedle mne a s nevinnýma očima pokračoval: „Vždyť jsme zrovna doletěli, ale jestli už nemůžeš, půjdeme nazpátek pomalu. Ostatně, já se potřeboval opravdu jen rozhýbat.“ Nemohl jsem se na něj zlobit a zeptal jsem se jen, jestli ví, co jsme právě dělali. Řekl, že to samozřejmě ví. Běželi jsme. To už ve mně ale krev bublala. „Ty nejsi Dušinka, ale tučňák. Proč jsi sakra říkal, že budeme létat?“ Vybuchl jsem.
Podíval se na mě očima malého dítěte, které se počůralo a skoro až omluvně řekl: „Ty jsi ale minulý týden spěchal na přednášku a řekls, že už musíš letět, a pak jsi utíkal.“ Je úplně blbej.
- Plavání
(šrot)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zeptal jsem se jej, jestli umí plavat. Na to mi odpověděl, že samozřejmě ano. Plavání rádi provozovali už ve škole. Na plovárně se dlouhou dobu sprchoval a potom řekl, že je připraven, ať začnu. Nevěděl jsem, co tím myslí, a tak jsem se ho zeptal, s čím bych měl začít. Řekl, že si myslel, že budeme hrát. Ještě jednou jsem se ho zeptal, jestli umí plavat. Znovu odpověděl, že ano, ale nikdy prý neplaval u vody. Nechápal jsem, v čem jiném by mohl plavat, ale neznal jsem jejich poměry a tentokrát jsem na to šel jinak. „Prosím tě. Řekni mi, v čem u vás plavete?“ Odpověděl, že také v plavkách. Nezbylo mi, než abychom si sedli na lavičku a já ho vyzval, aby vyprávěl. Po dlouhých historkách z jeho mládí z něj vylezlo, že plavání se u nich říká hře, jež by se u nás dala nazvat volný styl v soutěžích. Já dám úkol, on dá úkol. Kdo neví, prohrál a plave v tom. Takže jsme nakonec šli do dětského bazénu a za pokřiku malých, ukřičených posměváčků jsem mu dával záchranu při jeho prvních minutách plavání. Pardon, potápění.
Během tří dnů plaval jako štika. Dokonale zvládl kraula i jiné styly. Když si byl jist svými výkony, dali jsme si závod. Řekl jsem mu, že kdo zvítězí na čtyři bazény, nemusí do konce měsíce uklízet. Na to okamžitě přistoupil, neboť přímo nerad uklízí. Po odstartování jsme oba kraulovali, jak o život. Bylo to těsné, ale na první otočce se vyhoupl na okraj a pravil: „První bazén jsem vyhrál. Kde jsou ty ostatní?“ Jak říkám. Je úplně blbej.
- Narozeniny
(nekonceptní)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Jednou jsem přišel domů a on měl silně nostalgickou náladu. Zeptal jsem se ho, co mu schází, a on po chvíli řekl, že má dnes asi zrozeniny. To přece musíš vědět přesně! Při zaslechnutí slova asi jsem na něj zvýšil hlas. On ke mně jen zvedl oči a zašeptal: „Když ale vy máte jinak dlouhé dnové a já teď nevím, jestli mi je dvě stě sedmdesát tři, nebo mi bude za sedm dní v týdnu dvě stě sedmdesát čtyři.“ Pochopil jsem, že to asi nemá lehké a přišlo mi ho líto. Navrhl jsem mu, že to spočítáme.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.