Dušinka

Humor

⏱️ Doba čtení: cca 260 minut

O všech dárcích, jež nám Ježíšek nadělil, se pochopitelně zmiňovat nebudu, ale jen bych upozornil na dárky, které jsme si s Dušinkou vyměnili navzájem. Zatímco já jsem mimozemšťanovi věnoval svůj starý šaškovský oblek, on mi koupil nové vydání slovensko-českého slovníku. Je totiž úplně blbej.

Pravé Vánoce zanechaly na našem příteli daleko větší dojem než naše umělé, které byly sice také pěkné, ale semknutost rodiny se nedá ničím nahradit. Večer, když jsme s kamarádem stáli venku, před rozsvíceným stromem a začalo hustě sněžit, řekl mi mimozemšťan, že je s námi šťastný. Do té doby jsem si nemyslel, že to někdy řeknu, ale není úplně blbej.

68. Štěstí

(skličující)

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A není tak úplně blbej. Zeptal jsem se Dušinky, kdy byl v životě nejšťastnější. Jeho odpověď mě překvapila.

   „Při jaké příležitosti?“

   „Co při jaké příležitosti?“

   „Při jaké příležitosti jsem měl být šťastný.“

   „Asi mi nerozumíš, já se ptám, kdy jsi byl v životě nejšťastnější.“

   „Já ti rozumím, ale člověk přeci v životě zažívá různé druhy štěstí. Nemůžeš srovnávat štěstí při narození potomka se štěstím, kdy jsi vyhrál v pokru, nebo kdy jsi dokončil vysokou školu. Přitom tyto druhy štěstí jsou nejkrásnější jen v daný moment. Stejně bych mohl pokračovat o jiných variantách štěstí, počínaje radosti z kosího zpěvu a odstraněním bradavice, konče.“

„Dobře, řekni mi, jaké druhy štěstí u vás rozeznáváte.“

Dušinka se na mě podíval trochu lítostivě a k tomuto nehezkému pohledu ještě dodal: „Je mi vás líto. Jste sice chytří, máte velikou fantazii, ale chcete měřit a rozlišovat štěstí stejně, jako výšku, nebo typy aut. Ještě mi řekni, že bys chtěl vědět, na kolik procent se cítím být šťastný a opravdu si budu myslet, že jsi úplně blbej.“

V tu chvíli jsem nevěděl, jestli se nemám náhodou stydět. Tato mnou často používaná věta na mě dokonale zapůsobila. Než jsem si uvědomil, že se nemám za co stydět, přerušil mě v mém uvažování kamarád slovy: „Jaké číslo nemá množné číslo?“

Přesto, že jsem dostatečně nechápal jeho uvažování, snažil jsem se nad tímto problémem zamyslet, i když jsem spíše předpokládal, že jde zase o nějakou ptákovinu, nebo přinejmenším, nedorozumění.

„Jaké číslo, nemá množné číslo?“ Přemýšlel jsem nahlas. „Snad všechna čísla nemají množná čísla. Nebo se pletu? Počkej. Deset, deseti. Ne, to je skloňování. Desatero. Ne, to je příslovce. Vlastně ne, došlo mi, je to číslovka druhová.“

Kamarád ihned zareagoval: „To jako, že je druhá?“ Nenechal jsem jej na pochybách a vysvětloval, že slovo druhová není od druhý, ale od apelativa druh.

Dušinka se zamyslel a pak dodal, že tedy slovo desatero má svou družku a té se říká desaterka. I když mám svého kamaráda rád, někdy se mi zdá, že je úplně blbej.

Mimozemšťan mě nenechal dlouho trápit nad minulým problémem a prozradil mi, že jediná jednička má množné číslo, protože ostatní čísla jsou množiny samosebou.

   „Jedny, jedni, jedna. Žádné jiné číslo množné číslo nepotřebuje. Jenom jednička má touhu se množit. Pochopil jsi tu jednoduchou větu?“

Samozřejmě, že jsem ji pochopil, a i když jsem se v té chvíli cítil jako žák na doučování, spíše jsem uvažoval nad tím, jaký pokrok v češtině v poslední době udělal. Jenže Dušinka pokračoval: „A teď mi řekni, na kolik procent jsi šťastný, že jsi o něco chytřejší. Na deset? Na padeset? Nemůžeš měřit velikost štěstí. I ta nejmenší drobnost ti přináší radost a radost je štěstí. Je jedno, jak je veliké. Hlavně, že je. Čím více je radostí, byť malých, tím více je štěstí. Nemůžeš totiž změřit velikost radosti z jednoho činu na spoustu radostí malých, které takovýto významný čin převyšují.“