„Proč si myslíš, že s tebou počítám jen do března?“ Otázal jsem se, i přesto, že jsem tušil nějaké to nedorozumění. Podíval se na mě, jako bych polkl tu čudlu a zle prohlásil, že jsem to přeci Porodnici oznámil. Omlouvám se všem čtenářům, za to, že jsem je předem neinformoval, ale Porodnice je jméno, které dal Dušinka mé matce, jež mě vlastně porodila.
Neodpověděl jsem hned a dlouho a marně přemýšlel nad větami, které jsem během rozloučení se svou maminkou pronesl, ale nebylo v nich nic, co by ukončení mimozemšťanovy návštěvy v březnu upřesňovalo.
„Nechápu, jak jsi dospěl k tomuto zjištění. Kde a kdy jsi toho přesvědčení nabyl?“
Místo odpovědi, již jsem vlastně ani nečekal, řekl, že ji nenabyl, ale že nabytá už byla. Opravil jsem svou otázku a čekal, že mi odpoví rozumněji. (Vlastně nečekal.)
„Kdy jsi zjistil, že s tebou počítám jen do března?“
„Dnes.“
„Dobře, dnes, a při jaké příležitosti?“
„Při příležitosti našeho odjezdu.“
„Pane Bože! Za co?!!!“ neudržel jsem se a zaklel jsem.
„Jestli ti budu muset vysvětlovat původ civilizací, tak se raději oběsím.“
Načež mi oznámil, že je sice vlasec příhodný k oběšení, čímž se ale absolutně nezúčastňuji rozhovoru v oblasti vyřešení konfliktu. Nezbylo mi, než abych svou otázku k vyřešení konfliktu upřesnil.
„Při které větě jsi nabyl domněnky, že jsem k tobě přízniv jen do března?
Prohlásil, že můj názor není možno opominout, neboť v případě, že řeknu, že tady budu do března, znamená, že tady budu do března.
Zachytávav se všech nesmyslných řečových bodů, jsem se naposled zachytil drápkem a mé obyčejné já se otázalo: „Znamená to snad, že je mezi námi konec?“
Odpověděl, že mezi námi konec nemůže být, poněvadž konec je vždy až na konci a v našem případě jsme na koncích my. Na tuhle odpověď jsem nenašel odpověď. Upřímně řečeno jsem si i já myslel, že jsme ne na koncích, ale v koncích.
Nejsem z těch, co nedokončí své dílo a ani z těch, co dílo opustí z příčiny opravdu objektivních příčin. Dušinka je jedna veliká objektivní příčina a já dbalý svých zásad se ptal dál: „Proč si myslíš, že jsem řekl, i když jsi to údajně slyšel, že tě tu chci mít do března, i přesto, že já o tom nevím?“ Tato věta se mi zdála absolutně nesmyslná, ale kdeže ty loňské sněhy jsou. Dušinka ji kupodivu pochopil.
„Řekl jsi Porodnici, že tu budu do března.“
Znovu a opět jsem si v duchu přeříkal řeč, která proběhla mezi mnou a matinkou, a pak mi to došlo. Při námitce maminky, aby se mi tu neztratil, jsem řekl: „On v podstatě všechno v okolí už dobře zná.“ Čímž byla vyřešena veškerá podrážděnost mimozemšťanova a já si mohl opět ve svém deníčku odškrtnout položku na ryby. Nejdříve jsem však odškrtnul položku, že je úplně blbej.
- Vůl
(volovina)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Ležel jsem na pohovce a snažil se usnout, nebo alespoň nemyslet na nic. Dušinka seděl u internetu a cosi hledal. Potom vstal od počítače, přišel ke mně a bez varování mi podal ruku a povídá: „Ty vole. Všechno nejlepší ke stým narozeninám.“ Nechápal jsem, kde se to v něm vzalo, ani co to znamená, či co má za lubem. Proto jsem zatím zaujal vyčkávací taktiku, abych předešel nějakému nedorozumění. Většina jeho vět totiž nedorozumění obsahovala a já nehodlal riskovat nějaký trapný výstup. Pro jistotu jsem jen odpověděl, že mi tolik není. Odpověděl, že mě sice ne, ale mému oslovení ano. Stále jsem nechápal. Naštěstí se ujal aktivity sám a přečetl mi z internetu článek, z prvního čísla časopisu Naše řeč, tohoto obsahu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět mimozemšťana, který nechápe pozemské zvyklosti a úskalí českého jazyka, sice není úplně novátorský, ale autor ho dokázal uchopit s obrovskou dávkou hravosti a originality. Epizodické vyprávění postavené na jazykových hříčkách a doslovném chápání idiomů je skvělý a nosný nápad, který čtenáře spolehlivě baví. Zápletka navíc postupně graduje od pouhých lingvistických nedorozumění až k dojemnému rodinnému finále, což dává textu nečekanou hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Text zpočátku dýchá lehkou, absurdní a velmi úsměvnou atmosférou, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá upřímný smích. Frustrace vypravěče v kontrastu s bezelstnou nevinností Dušinky funguje po emoční stránce na jedničku. V závěrečných kapitolách se navíc autorovi podařilo plynule přejít k dojemnějším a laskavějším tónům, aniž by text ztratil svůj původní vtipný ráz.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni, text krásně plyne a dialogy mají výborné komediální načasování. Autor prokazuje obrovský cit pro češtinu a bohatou slovní zásobu, což je u textu založeného na jazykových hříčkách naprosto klíčové. Objevují se sice drobné pravopisné prohřešky, překlepy a občasná interpunkční zaváhání, ale ty v záplavě skvělého humoru a plynulého děje čtenář snadno a rád odpustí. Pozor jen na mírnou repetitivnost některých vtipů, občas by neuškodilo text lehce proškrtat, aby neztratil tempo.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neobyčejně milé, vtipné a čtenářsky velmi vděčné dílo, které ukazuje autorův velký komediální a vypravěčský talent. Ačkoliv by textu prospěla mírná redakční péče a proškrtání některých opakujících se motivů, jeho srdce a humor jsou na pravém místě. Je to přesně ten typ inteligentního oddechového čtení, které dokáže zvednout náladu, a autor by v psaní měl rozhodně s nadšením pokračovat.