- Tanec
(sporné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zeptal se mě, kolik máme u nás tanců. Chtěl jsem mu odpovědět podle pravdy, že to ještě nikdy nikdo nespočítal, ale po jeho týdnu lhaní jsem se neovládl a řekl jsem, že 3524. Díval se na mě s otevřenou pusou a z jeho úst vyklouzlo jen tiché: „Tolik?“ Bylo mi líto, že jsem mu zalhal, a přiznal jsem se. Ani se nedivil, ale i tak posmutněl. Ještě jednou jsem se mu omluvil a řekl jsem, že kdyby se podařilo někomu spočítat to množství různých variant tanců, nebyl bych možná daleko od pravdy. Jsou tance mezinárodní, krajové, sváteční, obřadní a samozřejmě také moderní. Nato posmutněl ještě více. Zeptal jsem se, proč je z toho smutný, a on jen pošeptal, že u nich mají tanců jenom pět. Tanec zrození, tanec plnoletosti, tanec svatební, tanec plodnosti a tanec smrti. Podíval jsem se mu do očí a poradil mu, že až se vrátí na svou planetu, může dát jejich lidstvu ten největší dárek, jaký by mohl přivézt. Poprosil jsem jej, aby vstal a pustil jsem hudbu. Pět dní jsem jej učil různé druhy tance a během té doby se z mimozemšťana stal taneční mistr. Když usoudil, že už umí dost na to, aby svým lidem přinesl krásný dar, upadli jsme do postele a tři dny jsme spali. Další den si při snídani pustil televizi s programem mezinárodních závodů ve společenských tancích. Dívali jsme se na ty nádherné taneční kreace a on řekl: „Naše populace nemá tolik fantazie, jako ta vaše, ale já to změním.“ Byl jsem na něj i na sebe pyšný a tentokrát jsem si nemyslel, že je zas až tak úplně blbej.
- Gigolo
(děsné)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Jednou jsem se jej zeptal, jaké měl tam u nich povolání. Několikrát tuto mou otázku záměrně přehlížel. Až když jsem po několikanásobném opakování otázky trval na odpovědi, přiznal se, že byl doma holičem. Smál jsem se celé odpoledne. Představa, že k nám přiletěl několik miliard světelných let holič z jiné planety, se mi zdála natolik vtipná, že jsem se nemohl ve svém záchvatu smíchu zastavit.
Nemluvil se mnou. Po několika pokusech o smíření trval na omluvě a řekl bych, že doslova trucoval. Chodil okolo mne nabroušen, do vlasů si vetkl ostřici, a aby zdůraznil svůj hněv, oblékal se bez trenýrek, naostro. Kdykoliv jsem jej chtěl oslovit, pozvedl připravenou pohlednici Ostrova. Na kalhotách si vyžehlil puky, aby byly co nejostřejší, a z jedné kapsy mu čouhal ostrý nůž a z druhé brusný kotouč. Záměrně jsem omluvu oddaloval na dobu, kdy budu schopen jasně a beze smíchu probrat celou problematiku jeho návštěvy, ale kdykoliv došla řeč na jeho bývalé zaměstnání, dostal jsem smíchovou koliku. Dlouhou dobu jsme se chtě nechtě vyhýbali tomuto tématu. Nebylo však zbytí a jednou jsme tuto hráz částečného mlčení museli přetnout. Došlo k tomu po kávě v kavárně, při hodnocení místních potenciálních manželek, kterých se v kavárnách najde vždy přehršel. Kdyby náhodou byla v kavárně jediná žena, byli bychom nuceni o ní říci, že jich není přehršel. Což se však neslučuje se slušným vystupováním. Jen si představte reakci ženy, vámi oslovenou v příjemném prostředí restaurace. Na otázku: „Jste s prominutím část přehršle?“ vám každá buď odpoví, že jste magor, nebo se jen nechápavě tlemí. V naší restauraci seděly v této době tři přehršle, zralé k oslovení. Kamarád vykazoval známky chtíče a já byl po delší pauze také zralý k použití. Nenápadně jsem jej upozornil, že u nás si každý muž zajišťuje své známosti sám, avšak on trval na tom, že mu musím z důvodu neznalosti našich zvyklostí najít vhodný protějšek. Po naléhání mimozemšťana, že mu mám zajistit ženu, jsem požádal tu první, zda by nehodlala setrvat v jeho přítomnosti po dobu, než bude schopen svůj chtíč pokořit. Na její pohled do smrti nezapomenu.
Hlasité předčítání