„Říkal, že je mu zima, tak jsem mu půjčil tvoje oblečení,“ omlouval se, když vstoupil do pokoje a zjistil, že jsem přítomen na druhé posteli. Nechtěl jsem jej zklamat a jen jsem odpověděl, že Janě není dobře a že tu dnes s ním budu spát. Oba jsme si vzali své knížky, se kterými se nám lépe usíná, a sotva jsem se začetl do příběhu, začal mi Dušinka nahlas předčítat.
„V dřívějších dobách se lidé přikrývali kutnou. Je to slovo z německého Die Kutte. Kutna byla nejen mnišským, ale i běžným pracovním oděvem. Od toho se nám dochovalo rčení, jít na kutě. To ti čtu jen proto, aby sis o mě nemyslel, že jsem tak úplně blbej.“
Nechtělo se mi nic komentovat a změnil jsem téma.
„Je nanejvýš pravděpodobné, že až do porodu tu budu zřejmě spát čím dál častěji. Některé věci si holt musíme odříkat, i když nám to není zrovna po chuti.“ Kamarád po vyslechnutí této mé stížnosti vstal a podal mi nějakou knihu z knihovny. Podíval jsem se na něj tázavě. Nic neřekl a zase ulehl do svého pelíšku. Vzal jsem knihu a přečetl její nadpis.
„František Hrubín, Špalíček veršů a pohádek. Proč jsi mi tuto knihu podal? To jako že abych přišel na jiné myšlenky?“ zachumlal se do peřiny a prohlásil, že můžu začít odříkávat nějaké básně, když už si něco odříkávat musím. No není on úplně blbej?
- Válka
(depresivní)
Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A sem tam je úplně blbej. Dívali jsme se na televizi, neboť někde začala jakási válka. Tyto informace mě vždy rozpoltí a nejradši bych do onoho státu vniknul a všem lidem vyvracel jejich chuť válčit argumenty, že jde vždy jen o boj politiků a obyčejní lidé z toho mají pokaždé jen potíže. Dušinka k tomuto mému tématu taktně mlčel a já pokračoval nahlas ve svých myšlenkách.
„Kdyby byli ti lidé jen trochu chytří, napadlo by je to také, ale jsou to většinou nevzdělaní otroci a hlupáci.“
Dušinka se na mě otočil a poprosil mě, zda bych mu mohl vysvětlit, proč takto nehezky mluvím o lidech. Zdali je znám. Je těžké vysvětlovat mimozemšťanovi své myšlenkové pochody a tak jsem mu to také řekl.
„Promiň, ale asi jsem se nechal unést hněvem. Mé myšlenkové pochody jsou asi nepochopitelné, ale rozčílilo mě to.“ Místo náznaku pochopení řekl, abych mu zahrál.
„Co ti mám zahrát?“ nechápal jsem tentokrát já jeho myšlenkové pochody.
„Říkals, že máš nějaké pochody, tak mi je alespoň zanotuj.“
Nevím, jak často mluvíte s mimozemšťany, ale já jsem s ním denně. Hned po informacích z válečné zóny nás zpravodajství počastovalo jedním teroristickým činem. Na to konto Dušinka zpozorněl, jelikož se s terorizmem ještě nikdy nesetkal. Prohlásil, že takoví lidé patří do žaláře. Přitakal jsem větou, že bych je dal všechny do basy, až by zčernali, ale že se holt nepozná, kdo je a kdo není potenciální terorista. Kamarád na to konto prohlásil, že by se do basy nevešli, protože je basa malá a museli by černat někde jinde. Nezbylo mi, než odbočit a vysvětlit mu rozdíl, mezi basou a basou. Po skončení zpravodajství mi Dušinka oznámil, že se už se mnou nikdy nebude dívat na zprávy, ježto je to černá kronika a on to špatně snáší. U nich prý každého takového hříšníka zavřou do vězení s nejvyšším trestem.
Hlasité předčítání